Co si o tom chování myslet?

Na pomaturitní aj s námi chodil budoucí medik/předvádivý. Např. jsem o přestávce říkala, že bych nechtěla být doktor. Na to mi začal skákat do řeči: No to víš že jo, no to říká každý no. Chtěla jsem otočit na další cvičení, schválně mi chvíli držel papír, říkal: Ne, ne. Holky se dále např. o přestávce bavily o menstruaci, hned pronesl: Menstruující žena. Nebo o přestávce pronesl, že je čestný muž. Na konci kurzu řekl, že jde zítra do školy, abych nebyla sama, ostatní se na to vykašlali (tak jsem se na něho usmála). Ten den přišel, v MHD mi pak říkal, že jezdí na kolech, řekla jsem, že taky jezdím. Řekl, že bychom mohli jet někdy spolu. Řekla jsem, že 80-tky nejezdím (myslela jsem co když bude chtít jet hodně). Na to odpověděl, že to nevadí a můžu jet míň. Já jsem řekla: Ne, to ne. On se asi urazil. Po 2, 5 letech byl sraz. Napsala jsem mu, mile reagoval. Bohužel jsem do pizzerie šla jen já, on a naše spolužačka. Spolužák byl ke mně odtažitý. Bavili jsme se o studiu. Najednou nám začal říkat: Když kluk se chtěl s holkou vyspat a měl *** pér*. Než byla ještě pizza na stole, tak začal útržkovitě brumlat: prca*, zprca*, já to tady zprcá*. Po skončení jsme šli do MHD. Poděkoval za sraz. Řekla jsem, že mi může napsat a můžeme pak s ostatními zahrát třeba ping-pong. Reagoval: Jo, dobře. Neměla jsem dobrý pocit, sama jsem mu proto do zprávy před Vánoci popřála vánoční svátky, jestli by se nechtěl vidět (kvůli vysvětlení chování v pizzerii). Zprávu si zobrazil, nic neodpověděl.