Dobrý den. Nevím si rady s dcerou. Ve škole prospívá, nekouří, nepije, nedrží se party, trénují judo, chodí na malování. Má pejska. Trápí mě ale, že postupně "odbourává svoje kamarády. Na všechny něco má. Podle mě je dost sama. Doma se stupňuje její agresivita na mě. Boucha dveřmi, nábytkem, dokáže na mě křičet a kritizovat mě. Vyctevmi úplně vše. Podle mě ji chybí kamarádi. Jsem na ni sama. Odešla jsem od jejího otce v cca jejich 10letech.doma byly hádky. Otec agresivní. Děkuji za náhled.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, mrzí mne, že zažíváte s dcerou takové starosti. Popisujete oblasti, které fungují (škola), což je dobrý záchytný bod. Z ostatního usuzuji, že se Vaší dceři subjektivně nemusí dařit úplně dobře, což ventiluje popsaným chováním. Období dospívání je do nějaké míry náročné pro většinu dětí i jejich rodičů a ve chvíli, kdy jste na výchovu sama, je úplně pochopitelné, že si možná někdy nevíte rady.
Nevím, do jaké míry je možné s dcerou hovořit, tedy najít si společný čas a prostor, kdy byste vyjádřila opravdový zájem o to, jak se jí daří a promluvila s ní o tom, jak se jí žije, co jí těší a co jí chybí či trápí. Nebo společně můžete hledat někoho, komu by se svěřit mohla, může to být i odborník (psycholog, výchovný poradce ve škole) anebo někdo jiný blízky. Zároveň bych Vás podpořila nastavit hranice a pravidla ohledně agrese ať již vůči Vám, anebo věcem. Přeci jen žije ve Vaší domácnosti, kde platí Vaše pravidla a to je dobré si vyjasnit společnou dohodou, nejlépe respektujícím přístupem, ovšem důsledně je vyžadovat. Pokud bude těžké najít společnou řeč, doporučila bych Vám obrátit se na rodinnou linku, kde můžete konkrétní svoje kroky probrat. Pokud také vnímáte, že chování Vaší dcery je již mimo to, co považujete za obvyklé, můžete se obrátit na dětského psychologa, psychiatra. Anebo lze také vyhledat rodinného psychologa a pustit se do hledání dobré cesty společně. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí.