Deprese?
Dobrý den, potřebovala bych radu. Je mi 17 let a už několik týdnů jsem ve stavu, který by mohl být depresí, nejsem si tím ale jistá. Ráno vstanu a je mi do breku, nejradši bych celý den zůstala zavřená doma, a hlavně sama. Celý den jsem unavená, nesoustředím se a nerada mluvím s lidmi okolo (přitom jsem byla vždycky společenská). Jím jen o něco málo méně než dřív, ale občas mě přepadne myšlenka "proč plýtvat jídlem pro někoho tak nemožného a zbytečného". Mám problémy ve škole, nejsem schopná si nic uspořádat a nezvládám důležitý projekt (to bude možná důvod). Asi 20 krát denně se mi křečovitě sevře žaludek, když je v mé přítomnosti například profesorka, u které projekt dělám. Nespavostí netrpím, ale k ránu se budím několikrát do hodiny. Navíc mě dost trápí ruminace. Problém je, že moje mamka má pocit, že když někdo jde k psychologovi, automaticky to z něj dělá cvoka. Nevíte, co jiného bych mohla dělat?
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, příznaky které popisujete se skutečně řadí mezi depresivní a úzkostné. Podle jejich charakteru, četnosti a síly se pak označují jako různé míry - tzv hloubky deprese (případně úzkostně-depresivních potíží). Deprese (i úzkosti) mohou mít zřejmou vnější příčinu (např. závažnou událost či jiný stres), mohou se vyskytovat i bez zřejmé spojitosti s aktuálními životními událostmi.
Pro rozhodnutí, zda odbornou pomoc vyhledat je v těchto případech dle mého názoru rozhodující subjektivní pocit, zvláště pokud nevíte jak situaci zlepšit, nebo dostatečně nepomáhá to co dělat zkoušíte. Řada lidí, v podobných situacích, pomoc na lince důvěry, v krizovém centru či psychologické ambulanci vyhledává (myslím že naprosto oprávněně), nemusíte si proto připadat že jdete s "hloupostí".
Je možné zkoušet najít pomoc a podporu mezi vašimi blízkými (viz tipy peer poradkyně). Nicméně zvláště pokud to dostatečně nepomáhá, považoval bych vyhledání odborné pomoci za nejvhodnější.
Názor vaší mámy nesdílím a mrzí mě, že vás ve vyhledání pomoci blokuje. Je dobré abyste věděla, že k návštěvě výše zmíněných odborníků souhlas matky nepotřebujete. Je tedy na vás, zda jí o návštěvě řeknete a zda to uděláte teď, někdy v budoucnu a nebo vůbec.
Přeji hodně štěstí
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Díky za otázku. Práce na důležitém projektu člověka přirozeně vystresuje. Napadá mě, jestli je možné s profesorkou promluvit o tom, jak se nyní cítíte, případně někoho požádat o pomoc s projektem. Je možné, že po jeho dokončení se budete cítit lépe. Přesto bych vás chtěla povzbudit v tom, abyste vyhledala odbornou pomoc, například psychologa, jak sama píšete. Kromě stresu z projektu se na vašem aktuálním stavu může podílet řada věcí, možná skutečně deprese, nebo i jiné psychické obtíže a psycholog by vám mohl pomoci, popřípadě vás nasměrovat i někam jinam. Když půjdete k odborníkovi včas, je to obvykle lepší než později, některá psychická trápení, když se léčí včas, se léčí snáze. Někdy je možné se s psychologem, terapeutem domluvit na tom, aby šel někdo z rodiny s vámi. Mohlo by to trochu prolomit zeď a maminka by z toho možná neměla tak špatný pocit. Strach z psychických obtíží je nepříjemný a společenské stigma je u duševních nemocí velké, ale i to se dá z mé vlastní zkušenosti zvládnout, alespoň v té osobní rovině.
Zpět na seznam