deprese

Dobrý den, je mi 23. Od 19 let chodím na terapie, od 21 let i k psychiatričce. Mým problémem jsou lehké deprese, sebepoškozování a pokus o sebevraždu. Stavy kdy je mi lépe a kdy hůř se stále střídají jako na houpačce, poslední 2 týdny jsem se vrátila k sebepoškozování a to ve větší míře než předtím. Mám neustále pocit, že se pohybuji v kruhu... Mám strach, že nikdy nebudu moci žít "normální" život a nebudu mít plnohodnotný vztah či založit vlastní rodinu. Cítím, že vyžadují pomoc svého okolí i přesto, že jsem dospělá, nejsem schopná se osamostatnit. Je zde šance že se to zlepší? Mám pocit, že neustále bojuji a snažím se, ale stojí mě to hodně energie a už jsem z toho vážně unavená.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, v první řadě bych považoval za vhodné zvládnout momentální zhoršení stavu, zvláště pokud se projevuje sebepoškozováním. Již jste o tom se svou psychiatričkou a psychoterapeutem mluvila? Pokud ne, učiňte tak co nejdříve i za cenu, že byste je měla požádat o dřívější termín. Co se týká možností v léčbě obecněji, existuje řada možností a jejich kombinací, které nezmiňujete. Kromě různých úprav medikace a dlouhodobého docházení do psychoterapie je možno zvážit intenzivní psychoterapeutický program - ať již na bázi denní docházky (tzv. stacionář) případně spojený s pobytem či hospitalizací. Přínosem někdy bývá i skupinová terapie, nácvik technik pro zvládání úzkostí, arteterapie, pohybová či tanenčí terapie, svépomocné aktivity... Hovořila jste o svých dotazech s odborníky, kteří vás mají v péči? Přestože vaše léčba může v nějaké podobě trvat i několik dalších let, nevidím důvod proč byste neměla očekát znatelnou úlevu a zlepšení. Pozitivní roli v těchto typech obtíží hraje i čas - nejistoty a kolísání nálad bývají v dospívání nejvyšší a s přibývajícím věkem se obvykle zmírňují. Držím vám palce!
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den! Děkujeme za Váš dotaz do poradny. Při čtení Vašich řádků je mi smutno a moc bych Vám přála, aby se Váš stav zlepšil. Osobně se s problémy potýkám až od svých 33 let a cítím se jak na horské dráze. Horší období se střídají, naštěstí, s těmi lepšími. Ale podobné potíže jako Vy, zažívá má kamarádka. Začalo to u ní při studiu na vysoké škole. Od té doby užívá medikaci, chodí na psychoterapii a její dosavadní život s nemocí vypadá tak, že přibližně dva roky chodí do práce a daří se jí žít normální život. Při zhoršení stavu podstoupí hospitalizaci nebo lázeňskou léčbu a je nějaky čas na neschopence. Tak jak ji znám, klade na sebe velice vysoké nároky. Jak je to u Vás? Vidím, že hledáte pomoc i jinde, když Váš současný stav není dobrý. To je dobře a pokračujte tak dál. Přikládám užitečné odkazy, ze kterých můžete čerpat: http://www.cmhcd.cz/stopstigma/uzitecne-odkazy/. Přeji vše dobré!


Zpět na seznam