Deprese

Dobrý den, mrzí mne, že se doma cítíte špatně a jsem ráda, že hledáte způsob, jak si pomoci. Z mého pohledu máte několik možností. V první řadě rozumím tomu, že se bojíte říct o tom, co cítíte rodičům. Někdy to tak je, navíc, pokud se jich to týká, že se bojíme jejich reakce, odmítnutí, nepochopení, nebo máme jinou špatnou zkušenost. Máte třeba někoho dalšího blízkého, komu by bylo možně alespoň částečně o Vašem prožívání říci? Babičku, tetu, strýce anebo někoho jiného z rodiny nebo známých? Často totiž pomáhá, když nejsme na své trápení sami, už to, že se o něj můžeme podělit, je úlevné. Dále se můžete obrátit na školního psychologa nebo výchovného poradce, pokud takového pracovníka ve škole máte. Možná je nyní s ohledem na situaci ve školě jiný režim, ale mohlo by to být možné provést. Také je možné obrátit se telefonicky na Linku bezpečí, kde s Vámi zkušená pracovnice může přímo probrat, jaké máte možnosti řešení a jak hledat úlevu a větší pohodu pro sebe. Obecně jsou špatné nálady a rozladěnost pro dospívání do nějaké míry obvyklé. O to více ale oceníme, když nás někdo tímto obdobím citlivě provede. Je něco konkrétního, co Vám doma vadí a proč to tam nasnášíte? Máte představu, jestli a jak by šlo něco změnit, aby se situace pro Vás zlepšila? Je pravděpodobné, že bude potřeba, abyste se svými rodiči promluvila, aby mohlo k nějakým změnám dojít. A myslím si, že rozhovor s odborníkem (například právě pracovníkem na Lince bezpečí) Vám může pomoci si představit, co a jak říct a popsat, abyste dosáhla alespoň nějakého porozumění od rodičů a změny k lepšímu. Někomu se třeba lépe myšlenky formulují, když je napíše do dopisu a pak předá. Věřím, že najdete pro Vás dobrý způsob, jak na to jít. Držím Vám moc palce, ať se brzy doma cítíte lépe.

Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Cítím, že Vás provází trápení. A trochu nevíte kudy kam. Sama jsem zprvu hledala informace a pomoc také na internetu. A našla jsem určitou útěchu. Když už to ale začínalo být opravdu vážné, nešlo to bez objektivní odborné pomoci. Nevím, kolik Vám je, ale předpokládám, že to bez účasti rodiny možná nepůjde. Že nemáte doma přívětivé prostředí může hrát velkou roli, ale na nápravě se musejí podílet obě strany. Sama bych se snažila s rodiči na tom pracovat. Ale samozřejmě neznám podrobnosti a třeba to opravdu nejde. Sama bych asi oslovila školního psychologa, měly by fungovat i nějaké neziskové organizace zabývající se touto problematikou. Přeji mnoho sil.