Deprese?

Dobrý den, vítám Váš dotaz do naší porady, neomlouvejte se, je moc dobře, že jste se rozhodla se svými starostmi někam obrátit. Úplně rozumím tomu, že možná prožíváte vnitřní rozpor a rozkolísanost, na jednu stranu si užíváte chvíle s dětmi, na druhou stranu pociťujete smutek, špatnou náladu, zřejmě také občas úzkost (pocit, který Vás přepadl venku s dětmi by mohla být právě úzkost či panika). Pokud to trvá již delší dobu tak se vůbec nedivím, jestli jste z toho unavená a hledáte cestu kudy ven. Z toho, co popisujete, si představuji, že jsou dvě oblasti, které Vás teď nejvíce trápí, a to jednak Vaše budoucnost, pro co se máte rozhodnout, zda pro práci anebo studium. A jednak Vaše váha a to, že se snažíte zhubnout. Nepíšete, jaké špatné myšlenky Vám běží hlavou před spaním, ale i tyto dvě oblasti, pokud je máte stále v hlavě, jsou zdrojem stresu, tlaku na sebe, který může stát v pozadí pocitů nepohody, které prožíváte. Mrzí mne, že Vás rodina nevyslechne, ikdyž zdá se jinak je Vám s nimi i fajn. Často se člověku uleví, když může své starosti a pocity s někým sdílet, může to být kamarádka, nebo někdo jiný blízký, proto bych Vám doporučila nebýt na to sama. Třeba by Vás i rodina svou empatií překvapila. Ze své zkušenosti Vám dobře radí naše peer poradkyně. Vy se určitě můžete obrátit také na odbornou pomoc, mám na mysli konkrétně psychologa/psycholožku. Ve Vaší situaci by mohlo pomoci podrobně probrat to, jak Vám je, a společně hledat způsoby, jak se svými myšlenkami a pocity pracovat. A také zkusit nahlédnou situaci rozhodování, a hledat co a jak doopravdy chcete. Pokud byste vnímala, že se Vám delší dobu neulevuje, můžete se obrátit i na psychiatra, který diagnosticky zhodnotí typ vašich obtíží a může nabídnout i farmakologickou podporu. Držím Vám moc palce, ať je Vám brzy lépe.

Dobrý den, děkuji Vám za dotaz. Hned na začátku jak popisujete své pocity - svírání na hrudi, pláč, všelijaká nálada, pocit, že nejste šťastná apod. - jsem si vzpomněla na sebe v minulosti. Podle těchto pocitů jsem si vysvětlovala, že zažívám pocit úzkosti (sevřené hrdlo, hruď), depresi atd. Vše jsem v podstatě vykonávala jen proto, že jsem to vnímala jako povinnosti, ale nic potěšujícího to bohužel nedoprovázelo. Hlava nejen že bolela, ale měla jsem pocit, že si dělá vše po svém a já se jen podřizuji. Pro mě to bylo takové neradostné období, kdy jsem ani nevěděla, v čem nebo kde bych mohla najít smysl života, pocit radosti, potěšení…. Vybavuji si, že v té době jsem byla vlastně nespokojená, ať už se mnou samotnou, se způsobem mého života nebo jsem stála před složitým rozhodnutím (studium nebo práce atd.), na které jsem ani neměla minimum síly, které bylo potřeba. Asi co mi pomohlo, bylo následující: dělat (konat) záležitosti krok za krokem, nikam nespěchat, dopřát si odpočinek, nevynakládat na sebe velké nároky a tlak. Při rozhodnutích určit si čas, do kdy se musím (chci) rozmyslet, napsat si při úvahách pro a proti, mapovat (nalézat) na sobě silné stránky- co umím, dovednosti, co dokážu, talenty, schopnosti, co potřebuji ještě vědět nebo konat, abych se cítila ve větší pohodě, v klidu apod. Zkusit poslouchat sama sebe bez negativ, umět se ocenit či pochválit, zažívat v maličkostech úspěchy apod. Jste mladá žena a maminka, kdy můžete najít potěšení v aktivitách s dětmi, podnikat výlety nebo si jen tak s nimi hrát. Svět dětí nám může poskytnout uvolnění, na čas úlevu od „dospěláckého“ světa atd. Pokud máte chuť se zaradovat nebo zasmát, tak by se nabízela návštěva Vaší rodiny, i kdybyste se musela přemoci a dojet do jiného města. Za tu radost s dětmi a s rodinou by to stálo za to. Když budete vnímat ty pěkné, usměvavé stránky života a maličkostí je naděje, že se svých stísněných pocitů zbavíte a budete si zase užívat radost. Držím Vám palce, ať se daří. Přeji hodně štěstí a zdraví.