deprese naší babičky
2. část (myslím, že pro pochopení mého problému to kračeji nešlo)
Na té přednášce jsme byli, já a mamka, a bylo to docela zajímavé. O takových lidech, jako je naše babička tam mluvili. Že prý člověk se v takovém stavu „zakřečkuje“. Přestane se o všechno zajímat, pociťuje pochybnosti vůči ostatním, vyžaduje, aby ho ostatní litovali, aby cítili, jak je na tom špatně, ale to litování mu vlastně vyhovuje, takže se z toho ani nechce dostat. A naše babička opravdu nechce. Jakákoli snaha o pomoc skončila tím, že babička sice říkala, že chce být zase šťastná, že si chce nechat pomoct, ale když jí pak řekneme, aby s námi šla na koncert, přednášku, do divadla nebo na nějaký kurz, odpovídá nám, že nemůže, že je venku ošklivo, že jí všechno bolí, jak je unavená a podobně. Naše řeči, jakoby na ní neměli žádný vliv, snad jen trochu s ní pohne, když jí to řekne někdo jiný, cizí.
Mí rodiče jsou z toho ve špatném stavu, taťka začíná mít deprese, mamka taky z toho, v jakém stavu se táta od babičky vrací, nebo po rozhovoru s ní. Vypadají vyčerpaně, vyzařuje z ních beznaděj, protože nikdo už neví, co máme s babičkou dělat. Prosím pomožte nám všem. Já už opravdu nevím, co mám dělat.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co popisujete se zdá, že vaše babička má problémy s úzkostmi a depresí, které se mohou projevovat i bolestí či dalšími tělesnými obtížemi. Ty mohou mít základ v reálných tělesných obtížích, které jsou pak psychikou zesíleny, mohou však být "čistě" psychické. I pokud mají "tělesné" obtíže psychický původ či podíl, jsou však prožívány zcela reálně (např. jako reálná bolest, tlak, únava) a ujištění -třeba i lékaře či laboratorním vyšetřením - mívá jen malý a dočasný vliv. To ve svém důsledku může vést k tomu, že dotyčný nemá na jinak prospěšné aktivity sílu či chuť a přemlouvání či nucení má pak malý efekt.
Někdy může být pro člověka ziskem z nemoci (mnohdy nevědomě) pozornost a péče okolí, či nemoc vděčným konverzačním tématem.
Za vhodné bych považoval konzultaci s psychiatrem (ideálně se zaměřením na gerontopsychiatrii) - je dost pravděpodobné, že vhodná medikace by znatelně zlepšila depresivní a úzkostné prožitky, možná by měla dobrý vliv i na popisované tělesné obtíže. Další možností je poradit se o tom s praktickým lékařem který má babičku v péči - některé psychiatrické léky může předepsat i on. Užitečné by bylo, aby se lékaři dozvěděli i to jak situaci pozorujete vy.
Minimálně stejně důležité, jako péče o babičku mi však přijde, abyste pečovali o sebe - když je člověk sám vyčerpaný, nemůže kvalitně pomáhat dalším, navíc komplikuje život sobě i svým nejbližším. Vhodné je nastavit četnost a intenzitu pomoci tak, aby byl prostor žít i svůj život (zájmy, další sociální kontakty..) a tím energii doplňovat. Je možné, že by pro vašeho otce bylo vhodné poradit se o své situaci s někým dalším např. psychoterapeutem. Řada organizací pomáhá v domácí péči o seniory, některé mají i kurzy či poradenství pro příbuzné, kteří pečují.
Zpět na seznam