Deprese, panické záchvaty?

Dobrý den. V první řadě se chci omluvit za pozdnější odpověď v prázdninovém provozu. Také děkuji za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Z toho, co popisujete v první části je patrné, že vás přepadají delší rozlady a potýkáte se s obdobím duševní nepohody. Neuvádíte, jestli dané stavy souvisí s nějakými konkrétními událostmi či myšlenkami, kde by se daly hledat souvislosti a případně vysvětlení. Obecně lze říct, že v průběhu dospívání je do jisté míry obvyklé, že nálada člověka kolísá. Že i do té doby bezstarostný mladistvý začíná prožívat smutek, úzkost, pocity prázdnoty, projevuje se zvýšená emoční labilita a podobně. Některé situace se mohou jevit jak bezvýchodně a člověka mohou napadat myšlenky na ukončení, sebevraždu. Do velké míry může přinášet úlevu sdílení prožívaných pocitu s někým, ke komu máte důvěru. Kde můžete najít pochopení, podporu či radu, ať je to kamarádka, rodinný příbuzný, či jiný blízký člověk. Obecně také pomáhá pěstování zájmových činností, především sportu, pohybu, při kterám se vyplavují hormony, které pomáhají chmurnou náladu alespoň na čas rozehnat. Pokud jsou však negativní myšlenky příliš neodklnitelné, je na místě navštívit odborníka, psychologa či psychiatra v místě vašeho bydliště. Některé školy nabízejí konzultace s výchovným poradcem či školním psychologem, který také může být dobrým průvodcem tímto obdobím, případně poradí, kam se obrátit. Co popisujete v druhé části těžko takto na dálku diagnostikovat, ale dané symptomy se záchvatem úzkosti či panickou atakou souviset mohou. Nejlépe by bylo se obrátit na psychologa či psychiatra. Také jak jsem zmiňovala výše může být dostupnější variantou v tuto chvíli školní psycholog či výchovný poradce ve Vaší škole. V ranném stadiu těchto obtíží se snadněji hledají intervence, které by Vám pomohly. Držím moc palce, ať se brzy cítíte lépe.

Dobrý den, mně ve vašem věku také nebylo stoprocentně dobře, začínala jsem mít problémy se spaním, apod. Rozdíl byl v tom, že jsem to neřešila už dlouhou dobu, jako vy teď. Zvolila jsem tenkrát takovou vyčkávací taktiku a začala jsem se léčit, až jako dospělá. Ve 14 letech jsem věřila tomu, že když se mi padaří zvládnout stres způsobený školní docházkou, budu se učit a později, že si vyberu školu, která mně bude bavit, že to bude lepší. Nevím, zda má taktika byla správná. Avšak naučit se zvládat stres, kterému se nelze v životě vyhnout, není špatná taktika, to se mi nakonec dost osvědčilo. Obecně vzato také pomáhá opatrnost ohledně alkoholu a drog. Pokud máte za to, že je to mimo a že vy to bez podpory nezvládnete, pak opravdu asi pomůže hledat odborníka, klidně na internetu, nebo jinak. Naše "užitečné odkazy" na stránkách stopstigmy by vám mohly pomoci. To, co popisujete v závěru dotazu, by podle mého mínění panický záchvat být mohl. Když se u někoho objeví psychické obtíže a zejména v mládí, připadá mi důležité vždy přemýšlet o tom, co se děje kolem člověka, kterému není psychicky dobře. Často něco není úplně v pořádku a ne vždy to dokážeme ovlivnit, změnit a tak dlouho to trvá, až se nám z toho udělá zle. Vy popisujete své problémy, jako čistě vaše, málokdy to tak ve 14 letech bývá. Každopádně vám přeji, ať je vám lépe.