Deprese v 15ti letech

Dobrý den, mam velice vážné deprese. Tak silné, že se nezvládám ani učit, nebo dělat moje koníčky. Byl jsem sám a zamiloval jsem se do mé spolužačky. Dali jsme to dohromady. Přišel jsem o ní, protože jsem se choval jak malé děcko a totální idiot. Zůstal jsem sám s pocitem, že pro nikoho nejsem nijak důležitý. Rodině o tom říkat nechci, rodiče by mi nevěřili a poslali by mě se učit. Kvůli tomu se nenávídím a jsem na všechno sám, nezvládám to. Co mám dělat?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, k odpovědi peer poradkyně není moc co dodat. Z odborného pohledu bych jen doplnil, že pro rozlišení, zda se jedná o trápení - tedy těžkou a nepříjemnou, ale v zásadě normální reakci na rozchod, nebo zda již jde o psychickou poruchu vyžadující odbornou péči je rozhodující především míra a délka obtíží. Tu nezmiňujete, proto bych doporučoval začít pomocí ve vašem okolí a pokud se stav v průběhu pár týdnů nebude znatelně zlepšovat, tak kontaktovat odborníky. Kromě níže uvedených, můžete též zavolat na Linku bezpečí. Přeji vám, ať za pár měsíců na toto období vzpomínáte jako na obtížnou krizi, kterou se vám podařilo překonat.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, myslím, že ve vaší situaci je nejdřív důležité si odpustit. Vždyť kdo z nás občas něco důležitého v životě nepo…. ! Dalším krokem by mohl být pokus dívku získat zpátky – upřímná omluva a lítost mohou leccos napravit. Nemusí to vyjít, ale aspoň byste věděl, že jste se pokusil. Další důležitou věcí pro duševní pohodu je mít si s kým o našem životě povídat, mít někoho, komu můžete věřit a být si navzájem oporou. Staré rčení „Sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělená bolest, poloviční bolest“ stále platí. Takže bez ohledu na to, jak dopadne situace s touto dívkou, na vašem místě bych se zamýšlela, proč jste na všechno sám a jak to změnit. Bez spřízněných duší je život někdy k neunesení. S depresemi mám dlouhou a hlubokou zkušenost. Pokud vy procházíte takovou zkušeností poprvé, berte ji jako jednu z důležitých lekcí života, ale nedovolte, aby se stala vaším stálým průvodcem. Zdravý pocit sebeúcty, pár opravdu blízkých lidí a umění odpouštět (i sobě) jsou k tomu podle mých zážitků důležité. Pokud byste to nezvládal sám, rozhovor s psychologem, psychoterapeutem vás může nasměrovat a v začátcích hodně pomoct. Moc vám držím palce.


Zpět na seznam