Deprese156

Dobrý den, nejdříve odpovím na vaši otázku po "psychickém zdraví". Zdraví se obvykle vymezuje negativně - tj. jako nepřítomnost obtíží či nemoci. Sama píšete o psychických a sociálních potížích které máte. To však automaticky nemusí znamenat, že trpíte velmi vážnou nemocí. (Obdobně: je ten kdo má rýmu nebo časté bolesti zad spíše zdravý či nemocný?) Dále píšete především o potížích v navazování a udržování bližších vztahů a v pohledu na sebe sama. To nejčastěji bývá (zjednodušeně řečeno) důsledkem toho, co člověk v životě zažil a naučil se - od dětství do současnosti. Možným - a dle mého názoru nejúčinnějším řešením - je individuální či skupinová psychoterapie. V ní je možné přijít na to, v čem dělám chyby, hledat a zkoušet způsoby jak situace a vztahy zvládat jinak. Zároveň bývá i prostorem pro uvědomění si jak vlastních specifik tak pozitivních vlastností. Dále se tážete, na dědičnost onemocnění. To nelze zodpovědět obecně - záleží na tom, o jako nemoc či poruchu se jedná. Zároveň však platí, že část vlastností a způsobů chování i prožívání od rodičů bezděčně přejímáme učením. (Tím se vracíme k možnosti změny o které jsem psal dříve.) Stejně tak je těžké usuzovat z toho co píšete, zda střídání optimismu a pesimismu (a tím i vaší energie) je spíše důsledkem toho co v životě zažíváte (naděje, zklamání a obavy) nebo spíše samostatným jevem. Nicméně bych doporučoval začít s řešením potíží způsobem popisovaným dříve. Podle dalšího vývoje uvidíte, zda psychoterapie pomáhá dostatečně i s tímto, nebo zda budete potřebovat doplnit i psychiatrickou medikaci.

Dobrý den, děkujeme, že jste se na nás obrátila. Popisujete potíže, které jsou jistě hodny zamyšlení, zvláště pokud Vám osobně Váš stav nevyhovuje a trápíte se. Lidé často vycítí, když má druhý nějakou slabost a může se stát, že někteří toho zneužijí a vy byste spíše potřebovala pomoc. To, že je Váš otec nemocný znamená pro Vás, že i vy můžete mít vrozené dispozice k onemocnění, to ale nemusí vůbec propuknout, to zase záleží na jiných faktorech, než je dědičnost, spíše na míře stresu, prostředí, ve kterém jste vyrůstala, a podobně. Podle toho co popisujete, nemocná být můžete, ale nemusíte. Na to by vám mohl odpovědět nejlépe odborník, ať už psycholog, nebo psychiatr. Říkáte, že se k němu stydíte jít. Zkuste to, stydět se nemusíte, dokonce se domnívám, že nepotřebujete doporučení praktického lékaře, tzn., že o tom nemusíte nikomu říci, i když můžete. Velmi bych Vám doporučila podstoupit nějakou psychoterapii, kde máte možnost o svých starostech hovořit a hledat společná řešení. Píšete, že byste chtěla slyšet nějaké praktické rady, kolegyně měla taky veliký problém s navazováním vztahů a řešila to tak, že se neustále odhodlávala navazovat nové vztahy a snažila se pracovat na těch stávajících, samozřejmě to šlo nejlépe, když nebyla v depresi. Proto doporučuji pracovat nejprve na sobě, pak v zápětí na těch vztazích. Držím Vám pěsti.