Dobrý den

Dobrý den, podobný dotaz jsme zodpovídali 23.2., nevím zda jste ho pokládala vy, každopádně pro vás může být zajímavé si odpověď přečíst. Přemýšlím o tom, co vás ke lhaní vede. Možností je celá řada, ale jako první mě podle vašeho popisu napadá, zda to není snaha jevit se v lepším světle - aby vás okolí přijímalo a mělo rádo. Nebo naopak snaha vyhnout se, byť jen drobným, konfliktům či nepříjemnostem. Jak by se asi změnil postoj a chování okolí k vám, pokud byste byla otevřená a upřímná? (Pokud vás napadají negativní důsledky, neznamená to, že by k tomu došlo. Jen by to svědčilo pro tyto motivace.) Liší se vaše tendence lhát v různých prostředích? Kde nebo kdy je to lepší a kdy horší? Liší se to podle povahy tématu? Přestože lžete spíše o méně důležitých věcech - "hloupostech" - může to být pro vztahy problematické, protože to zpochybňuje důvěru, kterou ve vás ostatní mají. "Proč bych jí měl věřit v důležitých věcech, když lže o hloupostech?" Co se týká řešení, možná by bylo vhodné, vše s otcem (případně dalšími) probrat. Myslím, že je důležité, aby věděl že vás to trápí a chcete to měnit. Možná by vás pak dokázal v práci na změně i podpořit. Pokud se vám o tom bude obtížně mluvit, můžete mu to napsat, nebo mu dát přečíst tento dotaz. Dalším krokem je pracovat na omezení lží a "kecání". Vždy, když si nepravdu uvědomíte, můžete jí co nejdříve uvést na pravou míru. V tom by právě byla podpora otce užitečná. Kdyby věděl, že vás nemá kárat, když mu přijdete po chvíli říct "tati, vlastně to je trochu jinak... knihu jsem nečetla ..chci se u mámy stavit jen tak..". Ale aby spíše ocenil upřímnost i když mu pravda samá, radost dělat nemusí. Věřím, že takovýmto tréninkem, je možné tento vzorec chování znatelně omezit. Užitečné by mohlo být, abyste si každý večer zaznamenala přehled takových situací do deníku. Vhodné by bylo sledovat následující aspekty: v čem jsem kecala, proč, jak jsem se k tomu postavila, jak bych to mohla příště zvládnout lépe. Pokud by se vám to nedařilo, chtěla byste své motivace prozkoumat podrobněji nebo postupovat ve změně rychleji, bylo by vhodné docházet do psychoterapie. Poradit se můžete i telefonní lince důvěry. Přeji, ať se vám daří žít upřímněji a spokojeněji.

Dobrý den, podle mé zkušenosti z delší psychoterapie je na začátku každé cesty ke změně (chování, prožívání) začít se pozorovat a uvědomovat si (své chování, pocity u něj, motivace, atd.) Teprve, když jsem byla schopná si sama sebe takto všímat, začala jsem "vidět" a pak teprve mohla věci začít měnit. Ani to nešlo hned, uvidět ještě nestačí k tomu dlouhé návyky změnit. Ale co bych vám poradila jako první je, jak sama píšete, začít si uvědomovat. To samo bude chtít nějaký čas a nemusí to být snadné. Proto bych být vámi odložila dočasně snahu ještě se i nechtěné chování odnaučit (tím se vaše pozornost ubírá dvěma různými směry a tříští). Představuji si, že potřebujete zjistit, proč přesně lžete, jestli to má nějaký skrytý stále stejný důvod, nebo jestli je důvodů víc a střídají se. Něco tím nejspíš získáváte (třeba pocit, že umíte rychle reagovat? nějaký jiný?) nebo jste se to někdy nějak naučila (k sebeobraně? vytváření dojmu?). Dobrá zpráva je, že jen vy sama jste se sebou neustále a máte možnost zkoumat i své nejtajnější pocity a vnitřní pohnutky. Kdyby vám sebezkoumání nešlo/nepomohlo a problém vás moc trápil, dobře mířené a míněné otázky terapeuta v tom mohou hodně pomoci. Tolik aspoň moje zkušenost, i když jsem ji získala při jiném typu potíží. Hodně štěstí.