Dotaz

Dobrý den, to co popisuješ si dokáži představit jen částečně. Je to sice dost neobvyklé, nicméně si (pokud dobře chápu), stále uvědomuješ že se jedná o produkt tvé fantazie. Přemýšlím nad tím, jak se ti s tím žije, zda a jakým způsobem ti to komplikuje život a kontakt s dalšími lidmi. Je možné, že v některých obdobích to byl způsob, jak se s realitou vyrovnat nebo si jí udělat zajímavější. Rizikem však může být, pokud bude blokovat tvé bytí a rozvoj v reálném světě, navíc v období dospívání, které je sice poměrně složité, ale pro rozvoj mezilidských vztahů a řady dovedností klíčové. Z toho, co pro sebe můžeš udělat sám, mi nejdůležitější přijde rozvíjení činností a reálných vztahů, v kterých se cítíš relativně dobře. Dále bych považoval za vhodné, aby ses o tom, co se ti děje poradil s psychologem, což do 15 let vyžaduje souhlas zákonného zástupce. Nevím, zda se svým rodičům svěřuješ či můžeš svěřovat s tím, co prožíváš. Pokud ne, máš ve svém okolí jiného dospělého, kterému v tom můžeš věřit? Může to být třeba školní psycholog, některý z učitelů, trenér, teta atd.. Nebyl bys s tím sám a třeba by ti dokázali pomoci v tom, jak o těchto věcech s rodiči mluvit. Možností, jejíž využití závisí jen zcela na tobě, je telefonát na Linku bezpečí. Tam můžeš získat podporu i rady, navíc je možno o všem hovořit i anonymně. Držím ti palce.

Dobrý den. Přiznám se, že z mojí pozice peer poradce je pro mne obtížné na Váš dotaz odpovědět. Zkušenosti a situace, které popisujete, jsem totiž sama nikdy nezažila. Ve Vašem věku jsem se také často uchylovala do světa fantazie, do svých představ a snů. Hodně jsem četla a fiktivní světy knih pro mne byly mnohdy důležitější než reálný život. Je mi ale jasné, že ve Vašem případě se jedná o něco jiného. Že hloubka a intenzita, se kterou komunikujete a žijete se svými imaginárními postavami, je naprosto jiného druhu. Ve svém okolí znám pouze jednoho člověka, který mi vyprávěl něco podobného - že od dětství žije ve své imaginaci se dvěma postavičkami, které jej po celý život provázejí. Postavy si stvořil v době, kdy se cítil opuštěný a nepochopený svým okolím. Dodnes jsou však pro něj zcela reálné a ovlivňují jeho jednání. Odborné posouzení Vašeho dotazu ponechávám na kolegovi, který bude spolu se mnou odpovídat na Váš dotaz. Za sebe bych Vás jen chtěla povzbudit v rozvíjení a prohlubování vztahů se světem reality. Dělejte, co Vás baví. Udržujte přátelské vztahy s vrstevníky. Zkuste si nacházet pevné opory ve Vašem reálném životě. Jste ve věku, kdy se Vaše psychika teprve utváří. Věřím, že se Vám do budoucna bude dařit využít Váš bohatý vnitřní svět nějakým tvůrčím způsobem. A zároveň že dokážete prožívat naplňující a spokojený život v realitě tohoto světa, ve vztazích s reálnými lidmi. Přeji Vám vše dobré!