Dotaz

Dobrý den, jezdím na role playingové hry a začala jsem si je skutečně užívat ve chvíli, kdy jsem začala hrát antagonisty. Zjistila jsem, že mi způsobuje příjemné pocity, když někomu překazím jeho záměr, když zradím svou skupinu pro vlastní účel, vůbec nejvíc se mi líbí, když mě někdo nenávidí nebo se mi chce pomstít... jde spíše o pocity spojené s mocí než s násilím. Musím říct, že reálně jsem podobné pocity, jako zažívám při těchto situacích, nikdy neměla. Jsem hodně introvertní (ale s velmi dobrými komunikačními dovednostmi - nejsem stydlivá, jen mi není kontakt s lidmi úplně příjemný, ale když už s nimi mluvím, dovedu být vtipná, přesvědčivá, působím v pohodě a extrovertně), zároveň jsem hodně klidná a emočně rezervovaná, i před svými blízkými. Pocity, které zažívám při těchto hrách jsou pro mě surové a úplně mě nabíjí energií. Hodně si je pak vyvolávám i vlastní tvorbou nebo čtením, ale jinak nic podobného nezažívám a naopak věci, které obvykle způsobují radost lidem z mého okolí, na mě nijak zvlášť nepůsobí. Dokonce si pamatuju i z dětství různé historky z dětských táborů apod. kdy jsem se zachovala nekonvenčně vůči skupině a dělalo mi to radost... dodnes jsou to pro mě hodně živé vzpomínky, zatímco normálně si z dětství skoro nic nepamatuju. Chtěla jsem se zeptat, do jaké míry je to v pořádku. Někdy si kvůli tomu připadám zkrátka jako šmejd, sadista apod., dlouho jsem si naopak myslela, že takovou stránku má naopak každý.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, stinné či neprojevované stránky má v sobě snad každý, i když si to někteří nedovolí přiznat. Považuji za užitečné o nich vědět, aby nás nepřekvapily, na druhou stranu je mnohdy vhodné nad nimi mít kontrolu, či je dokázat přesměrovat. Jaké kořeny přesně mají tyto projevy právě u vás nelze bez hlubšího zkoumání jednoznačně určit. Přemýšlel bych o dvou základních mechanismech. Buď se u vás jedná o experiment se zcela odlišnými formami chování než jsou vaše přirozené, nebo jsou to naopak projevy ke kterým máte nějakou vnitřní tendenci, ale kromě herních situací je dokážete velmi kvalitně kontrolovat (možná až potlačovat). Ani v jednom případě, vzhledem k tomu že se tak v reálném životě neprojevujete, to nepovažuji za patologický projev - tedy něco co by bylo potřebné léčit nebo se tím významněji znepokojovat. (Nicméně pokud byste tomu chtěla hlouběji porozumět, přispěla by k tomu psychoterapie nebo např. seberozvojová skupina.) Za obdobné chování považuji např. uspokojení a radost divadelního herce i když hraje "odpornou" postavu, nebo projevy dravosti a agrese ve sportu - které nepřekračují hranice pravidel a sportovní arény. Přeji ať se vám daří.
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme, že jste se obrátila na naši poradnu se svým dotazem. Váš popis vnímání je pro mě zajímavý a nespojovala bych ho se sadismem nebo s tím, že byste byla šmejd. Sama v sobě se někdy nevyznám, a protože jsem byla vychovávána k lásce k bližnímu za každou cenu, negativní pocity vůči druhým jsem si zakazovala, přestože jsem je v sobě také měla. Vidím zde i spojitost s mými pozdějšími depresemi. Následovalo období, kdy jsem byla alergická na všechny lidi okolo sebe a těžce jsem snášela přítomnost kohokoliv ve svém okolí. Bylo to v době, kdy jsem byla vyčerpaná a na dně. Připadá mi dobré, že si své pocity umíte pravdivě přiznat a přemýšlet nad nimi. Můžete také sdílet své myšlenky s někým, komu důvěřujete a zeptat se ho na jeho názor. Je možné, že se Vám pak také svěří a popíše, jak se svými negativními pocity zachází sám.


Zpět na seznam