Dotaz

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na neutrální názor ohledně chování nezletilého dítěte ve věku 6 let.Jedná se o mého synovce,který má rozvedené rodiče a jeho otec je po několikáté ve výkonu trestu. Tak ho dost vychovávala moje sestra sama s naší pomocí(rodiny). Od jisté doby, kdy se po telefonu a dopise pohádala se svým bývalým manželem,tak se sestra hodně změnila, že úplně zakázala, aby synovec někam se mnou chodil a hodně strávil čas,kdy pak nastaly situace,které pro mne byly smutné,když jsem viděla,jak se synovec cítí. 1.situace-Kdy za mnou synovec přišel do pokoje(jsme bydleli ve společné domácnosti)a řekl mi, že mu máma tvrdí, že jsem zlá a proto nesmí za mnou chodit a někam i se mnou jít. 2.situace-Kdy byl synovec nemocný,byl u mne navečer v pokoji jsme si kreslili jsme se dali do rozhovoru co budeme dělat druhý den. Synovec řekl,že bude doma,protože je nemocný a já řekla,že budu pracovat hlídat dvojčata a na to se úplně synovec rozbrečel a šel mi do náruče a řekl,že cizí tety nesmí hlídat děti,což jsem spíše z něj cítila,že to byla spíše reakce na to,že nechce o mne přijít,když mu sestra říká to co říká. 3.situace-Kdyby bylo dítě 7 letech na rozhovoru s OSPODEM,zda se chce stýkat s tetou či nikoliv, zda je schopný i potom co takhle se trápil změnit názor nebo změní názor díky ovlivňování dospělého člověka?? S pozdravem Lenka