Dotaz

Dobrý den, Okolí mi říká že bych měla navštívit psychologa, já si nemyslím, hlavně nechci někomu z očí do očí říkat co mě trápí. Proto píšu sem a zajímá mě jestli podle vás potřebuji pomoc nebo ne. Teď k tomu co se děje... V listopadu jsem měla covid, do teď mám následky. Problémy na plicích a žaludku. Beru tedy i prášky a dodržuji léčbu. Jenže půl roku doma už je dlouhé. Snažím se teď chodit na krátké vycházky, uklízet, vařit dělat něco co zvládnu. Vše mě unavý, takže toho moc dělat nejde. Jsem v poslední době ale dost rozhozená a nervózní. Jsem protivná na okolí,furt mám potřebu se hádat, vše mě rozčílý, vše mě naštve a tak. Nejhorší že občas i kvůli tomu brečím. Brečím buď z toho že dojde k hádce a na mě je to moc a nebo že jsem zbytečně na někoho hnusná a pak je mi líto že sem byla hnusná. Uvědomuji si že tohle není v pořádku, bohužel mi to nejde ovládat. Kamarád co bydlí semnou, už je z těhle mých výkyvů občas naštvaný, ikdyž i on v tom podle mě má vždy podíl viny. Bez důvodů by se mi tyhle stavy asi neděli. To je asi nejvíc co mě momentálně trápí, ty deprese, úzkosti,hádky a td.. Našlo by se asi více ale to není důležité. PS. Ještě dodatek. Před tom než sem to v listopadu chytla, jsem byla celkem akční. Výlety, práce, prostě věci co ráda dělám. Nejsem typ který by neměl zájmy, jen teď nic ze zájmu nedělám. Budu ráda za jakoukoliv odpověď, děkuji..
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, přemýšlím především nad tím, co vás vede k postoji „hlavně nechci nikomu říkat z očí do očí, co mě trápí“. Osobně si myslím, že svěření se druhým, rozhodně automaticky neznamená slabost či neschopnost situaci řešit. Možná jsou však vaše důvody jiné – například nechcete druhé obtěžovat, nebo s tím máte z dřívějška špatné zkušenosti. Ať již jsou vaše důvody jakékoli, chci vám nabídnout zkušenost (osobní i profesionální), že mnohdy již akt „svěření se“, může přinést úlevu, vést k získání nových impulzů k řešení i být krokem k získání podpory. Pokud máte možnost a ukáže se to dostatečně účinné, můžete využít pomoci svých blízkých. Pokud takovou možnost nemáte, nebo není zlepšení dostatečné, je na místě použít profesionální podporu – navštívit psychologa či psychoterapeuta, případně zatelefonovat na některou z linek důvěry. Popis vašeho příběhu, kdy jste se vlivem covidu na půlroku dostala do situace, kdy nemůžete dělat věci které máte ráda, které vás baví a plní úlohu ventilu k uvolnění stresu, když zároveň pociťujete tělesnou nepohodu a jste následky onemocnění omezována, rozhodně nepovažuji za banální důvody. Dokonce si myslím, že by takovou situaci většina lidí prožívala podobně a část i hůř. Domnívám se, že tuto krizi nakonec zřejmě překonáte i bez pomoci, pokud se nevyskytnou další komplikace. Je však také pravděpodobné, že to bude trvat delší dobu a v důsledku toho budete větší váš diskomfort (či utrpení), jehož důsledky bude logicky pociťovat i vaše okolí. Přeji, ať je vám brzy lépe a držím palce.
Avatar

Bára

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Cením si Vašeho dotazu. Období covidu je asi náročné pro mnoho lidí. Už je to dlouhé období a zákazy a opatření nás všechny omezují. Není to příjemné. Je moc fajn, že jste začala s aktivizací. I když to jde pomalu a jste často unavená. Já osobně bych v tom vytrvala. Věřím, že do budoucnosti Vám to hodně pomůže. Co se týče psychologa, je to opravdu o sdílení z očí do očí. Pamatuji se, když jsem s psychoterapií začínala. Byla jsem velice nervózní, bála jsem se sdílet. Ale po několika sezeních jsem zjistila, jak to funguje. Naučila jsem se mluvit. Nyní docházím k psychologovi už několik let. A právě to z očí do očí mi velice pomáhá. S málokým mohu mluvit tak otevřeně. Pokud Vás trápí hádky a konflikty, já osobně bych se tomu neuzavírala. Ale je pravda, že Vám to musí být příjemné a něco Vám to dodávat. To je na zvážení. Přeji hezký den.


Zpět na seznam