Dotaz ohledně chování
Dobrý den.
Trápí mě několik věcí týkající se mého chování. Je mi 18 let.
Nepocházím z ideální rodiny a to je také jedna z věcí, co mě trápí. Je rozhádaná. Členové se přetvařují, lžou si za zády a mají nutkání své názory vnucovat ostatním.
Často na sobě pozoruji rychlé změny nálad. Dost mě obtěžuje, když se mi chce z ničeho nic bez důvodu brečet. Také mívám jakési stavy úzkosti z velkého davu nebo obecně z cizích lidí. Jednou se stalo, že jsme s rodinou šli na oběd, ale mně se nechtělo mezi lidi. Po chvíli sezení u stolu na mě dolehl divný pocit, musela jsem jít na toaletu a na několik minut si sednout do kabinky, rozdýchat pláč. Mívám tento stav často, hlavně když jsem ve stresu.
Další věc, co mě trápí, je to, že se mi v hlavě neustále honí myšlenky o věcech, co musím udělat, myšlenky, že je něco špatně, takový vnitřní nepokoj, pocit nejistoty. Pořád musím myslet na věci, které by mě vůbec neměli trápit ale trápí. Například když jsem s přítelem, přemýšlím o tom, jestli by neměl být s někým lepším, jestli to má mezi námi smysl, jestli mu stačím a přitom vím, že mě miluje a nikdy by mě neopustil.
Přijdu si méněcenná, že jsem zklamáním. Hlavně když jsem mezi členy své rodiny. Začnou mi vyčítat vše špatné, co jsem udělala. Myslím, že kvůli tomu se snažím být vždy dokonalá, nechci se v žádném případě ztrapnit, nerada jsem ve společnosti a od jakživa jsem introvertní.
Velice ráda bych slyšela názor odborníka a také nějakou užitečnou radu.
Mockrát děkuji.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, chci v první řadě ocenit, že hledáte cestu, jak pro sebe něco udělat, aby Vám bylo lépe. Také se mi zdá, že trefně uvažujete o důvodech, proč se snažíte být dokonalá a nevěříte si.
Pro rannou dospělost jsou rychlé změny nálad, pochybnosti o sobě, citlivost na kritiku od ostatních (rodiny), velmi typické. Podle některých odborníků (E. Erikson) je pro toto období našeho života charakteristická krize identity - úkolem mladého člověka je zpochybnit to, jak sebe vnímal, a postavit svou identitu na jiné, kvalitativně vyšší úrovni (na základě poznání a přijetí sebe sama). Proto ikdyž je toto obodbí pro Vás jako mladého člověka náročné, jste na dobré cestě k osamostatňování se od rodičů, přebírání zodpovědnosti za svůj život a vytváření svého místa na světě. Může to být tím náročnější, pokud ve své rodině nemáte oporu, a ještě Vás zpochybňují, jak píšete. Když Vás tyto stavy úzkosti, nepokoje a obavné myšlenky dlouhodobě obtěžují, máte několik možností. Lze o všem podrobněji pohovořit s někým, ke komu máte důvěru (přítel, kamarádka), někdy i samotné sdílení přinese úlevu, také poznání, že v tom člověk není sám. Také pokud ještě navštěvujete školu, mohl by tam být k dispozici školní psycholog, nebo výchovný poradce, se kterým se jde na toto téma poradit. Dále jde vyhledat psychologa, se kterým můžete hledat způsoby, jak s myšlenkami lépe pracovat, jak zvládat úzkost, vnitřní nepokoj i pochybnosti o sobě. Někdy i několik návštěv odborníka může vést k hlubšímu porozumění souvislostem a k trvalé změně. Věřím, že by pro Vás mohl být také přínosný nácvik relaxačních technik, které Vám mohou pomoci nastolovat a udržovat vnitřní klid ve stresových situacích (dechová cvičení, autogenní trénink, relaxace např. Jacobsonova progresivní), nebo jiný druh cvičení s tělem a dechem (např. jóga). Dřžím palce, ať se Vám daří lépe.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Jasně, rodinu si nevybíráme. Občas jsem měla u psychiatry nebo psycholožky podobné téma , jako teď vy. Že nemohu příliš čerpat z vlastní rodiny, že mě to ubíjí. Bylo mi jednou řečeno, ať se zkusím "pozitivně nakazit" něčím, co není patologické, co je příjemné vidět, či slyšet. Sledovat lidi kolem sebe, buď anonymně a nebo třeba známé a načerpat inspiraci pro to, jak fungují mezilidské vztahy jinde jinak. Psycholožka mi radila, ať si všímám třeba mladých spokojených párů. Přišlo mi to absurdní, vyvolávalo to ve mě závist a vztek. Když se dnes, několik let po té, porozhlédnu po ulici, vidím většinou jedince hledící do obrazovky mobilu. Nicméně je pravda, že všímat si lidí, které mám ráda, kteří žijí spolu bez větších konfliktů mi přináší mnoho a že je to opravdu inspirace. Jste čerstvě dospělá a už nejste na rodině snad závislá absolutně. Můžete zkusit podniknout skrze pozorování světa první krok k samostatnosti, která vás možná nemine. A hledat si přátele, kteří vás budou mít rádi a budou si vás cenit a kterým to ráda vrátíte, najít si časem práci, kde můžete být co platná, to může být také cenné.
Zpět na seznam