Halucinace u dítěte

Dobrý den, pro mne těžko hodnotit takovéto vysvětlení, když neznám doslovné vyjádření psychologa ani celý kontext situace, ve které se vyjadřoval a jaký záměr měl. Nejsem sice profesí dětský psycholog, ale pokud čtyřleté dítě říká, že vídá svého brášku, nemusí se ještě jednat o halucinace. U takto malých dětí bývá fantazijní svět velmi úzce provázán se světem reálným a právě fantazie pomáhá dětem mnohdy zážitky zpracovávat, integrovat. To, co se odehrává ve fantazii mohou považovat za realitu a je to pro jisté období vývoje vpořádku. Určitě je důležité, jak rodina s dítětem mluví o tom, co se stalo, a jaká atmosféra v rodině přetrvává. Pokud by si něvědli rady, jak na takové zážitky dítěte reagovat, jak s ním mluvit, je možné se obrátit na dětského psychologa a celou situaci s ním konzultovat. Rodinné prostředí a jeho stabilita je v tomto ohledu pro dítě klíčové, tedy hlavně to, jak se s tragédií vyrovnávají oni.

Dobrý den, já takovou vlastní zkušenost nemám, ale cítím to podobně. A ze svého okolí vím, že děti jsou velmi vnímavé, že některé mají vzpomínky na "minulé životy", apod. Jestli vám mohu pro celou situaci něco doporučit, tak jsou to knihy doktorky Elizabeth Kubler-Rossové. Byla to světově uznávaná psychiatrička pracující téměř celý život s těžce nemocnými a umírajícími a její knihy nejen, že vám dají cenné typy, jak s celou tragickou situací a dětmi v ní zacházet, ale jsou - navzdory těžkému tématu - skutečně hojivým balzámem na duši. Protože pracuji s pozůstalými, četla jsem od ní snad vše, co u nás vyšlo. A vřele doporučuji! Případně knihy R. Moodyho, dá se s ním najít i rozhovor, když byl u Marka Ebena na Plovárně, nebo kniha Důkaz nebe od amerického neurochirurga Ebena Alexandra. Měly by vám ulevit. Držím palce.