Jak pomoci?

Dobrý den, po přečtení vašeho dotazu ve mě víří pochopení pro vaše obavy o syna i sympatie k jeho snaze o samostatnost a dospělost. Přemýšlím o tom, jak by bylo možné uvést tyto dvě potřeby do rovnováhy, která bude snesitelná pro oba. Nenapadá mě jiná cesta, než na tom dlouhodobě pracovat otevřenou a respektující komunikací. Myslím že je v pořádku abyste nabídla svůj pohled na situaci či občas vyjádřila své obavy, zároveň by bylo vhodné zajímat se, snažit se pochopit a přijmout i pohled a zkušenost vašeho syna. Zda chce druhý člověk poradit či pomoc, bývá vhodné se napřed zeptat. Je mi jasné, že je těžké přihlížet, když máme obavy že si někdo blízký škodí a rozhodovat se, zda mám ještě podporovat, nebo dávat i nevyžádané rady či jak moc ho do něčeho tlačit. Někdy pomáhá nalézt si analogickou situaci jako model - např. jakým způsobem bych s ním komunikoval o léčbě cukrovky? Nebo se snažit situaci věcně reflektovat např.ve stylu: "nezvládáš vstávat do práce, to zřejmě povede k tomu že tě propustí, jaké jsou možnosti to změnit? jaké řešení je pro tebe přijatelnější" Z praktického hlediska by mi přišlo vhodné ho podporovat ve spolupráci s psychiatrem a psychoterapeutem a postup léčby nechat na jejich domluvě. Pokud mu léky nevyhovují, snažil bych se ho podpořit ať to komunikuje s odborníky. Pro vás by v této nelehké věci zase mohlo být podporou poradit se v některé z organizací, které lidem s psychotickým onemocněním pomáhají - často mají i programy přímo cílené na příbuzné. Další možností je abyste své nejistoty a dilemata probrala s psychoterapeutem. Držím vám oběma palce.

Dobrý den, jedním z důvodů, proč váš syn mohl přestat brát léky, mohou být jejich vedlejší účinky, to je jak u schizofrenie, tak u deprese dost časté. Ne všichni lékaři jsou dostatečně ochotni pacientovi naslouchat, brát jeho stížnosti v potaz a projít s ním někdy i delší období zkoušení, které léky zrovna konkrétnímu člověku nejlépe sednou. A mnozí z nás zažili, že některé vedlejší účinky nám nakonec připadaly horší, než sa my projevy nemoci. S lékem vašeho syna jsou většinou klienti dost spokojeni, ale je to vždy velmi individuální. Zkuste zjistit, proč syn léky vysazuje a povzbuďte ho, aby lékaře požádal o jiné léky, o lepší vysvětlení, prověřil, zda je užívá ve správný čas, atd., případně, pokud by jeho lékař nebyl vstřícný k diskuzím, zkuste najít jiného. Možná by pomohlo i setkání s peer-poradcem, tj. člověkem, který je sám nemocný, se svou nemocí se naučil žít a pomáhá k tomu druhým. Zkuste zapátrat, jestli je ve vašem okolí zařízení, které již služby peer poradce nabízí. Často právě peer poradce představuje pro klienta zdroj informací, o kter&yacut e;ch se s kýmkoli jiným těžko mluví. Také mě napadá, že právě vaše důvěra, že to syn zvládne a naučí se s nemocí spokojeně a úspěšně žít, může být pro něj velkou pomocí. Zkuste mu ji dávat co nejvíc najevo (jakkoli chápu, že i vy máte pochopitelně obavy a strach - a on je z vás může cítit).