Je to normální?
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda je to, co právě prožívám normální. Můj věk se pomalu blíží ke 30, ale stále bydlím s mámou. Před třemi měsíci jsme se musely odstěhovat z bytu, kde jsme žily přes 20 let, pouze v nájmu. Stěhovaly jsme se dál od centra města a do menšího bytu. Tři týdny po přestěhovaní mi zemřel králíček, kterého jsem měla skoro 9 let. Jeho odchod si dávám za vinu, protože jsem otálela s návštěvou veteriny a pořád jsem si říkala, že to není nic vážného. První dva měsíce jsem byla v podstatě v deliriu, kdy jsem se jen snažila přežít do dalšího dne. Nyní jsem stále ve stadiu, kdy denně brečím a nejsem schopná uvěřit, že už tu není, a že se do našeho starého bytu nevrátíme. Všechno je jinak. Nic mi nedělá radost, bojím se budoucnosti. Přijde mi jako bych ztratila svou identitu. Dělá mi problém vybavit si vzpomínky z posledních let, jakoby to byl jen film, který jsem viděla, ale neprožila. Děsí mě to. Již jsem začala navštěvovat psychologa. Je normální takto těžce nést odchod zvířátka a stěhování? Máma mi pořád říká, že bych potřebovala léky a psychiatra... Děkuji.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co píšete mi přijde zřejmé, že vaše situace je nyní obtížná. Pro různé lidi jsou důležité a obtížné různé věci a se změnami se vyrovnávají různě. Nepřijde mi užitečné hodnotit, zda je to co prožíváte "normální" (navíc i na normalitu lze koukat z různých úhlů), podstatné mi přijde, že je to pro vás nyní těžké a že by bylo vhodné využít pomoci. Hlavou mi běží domněnky o tom, že původní domov byl pro vás symbolem jistoty a králíček dlouholetým, věrným a blízkým tvorem, snad i důvěrníkem. V těchto souvislostech pro mě není těžké pochopit, že jsou tyto změny bolestivé a náročné. Je na místě hladat způsoby, jak tyto ztráty a změny přijmout, stejně jako způsoby, jak získat jistoty nové. V tom pro vás psychoterapie u psychologa může být významným přínosem. Zda je situace taková, že je na místě zvážit i medikaci, není z vašeho popisu jasné. I v této věci se můžete poradit s psychologem ke kterému docházíte. V principu by to bylo ke zvážení, pokud se váš stav delší dobu nelepší a výrazně komplikuje běžné denní fungování.
Držím palce a přeji, ať je brzy alespoň o trochu lépe.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, myslím, že takový souběh dvou nelehkých událostí dá člověku zabrat. Těžko posuzovat, jestli je to normální - ale hlavně, je to vůbec důležité? Podle vlastní zkušenosti vám mohu poradit, že pravidelné rozhovory člověku mohou velmi pomoci i v těžkých situacích. Mně osobně pomohly si ujasnit, jak věci v životě mám a jak je mít chci. A postupně měnit to, co jsem změnit chtěla. Takže myslím, že zahájením návštěv u psychologa rozhodně nic nezkazíte. Je důležité, aby vám sedl - podobně jako u přátel nebo partnerů si nejde důvěru k člověku vnutit. A abyste s ním/ní mohla otevřeně a bez obav probírat vše, co budete potřebovat. Přeji vám, ať vám to pomůže a najdete pro sebe spokojenost v životě. Hodně štěstí.
Zpět na seznam