Lidé1

Dobrý den, s vysokou pravděpodobností trpíte některou z úzkostných poruch či sociální fobií. V léčbě je obvykle nejlepší kombinovat psychiatrické léky a psychoterapii . V naprosté většině případů je reálným cílem potíže zmírnit alespoň do té míry, aby umožňovaly zvládat základní nároky života - např. docházku do školy či zaměstnání. Ve vašem případě bych za vhodný první krok považoval návštěvu psychiatra. Nasazení medikace by mělo snížit úzkost (včetně jejích tělesných projevů) do té míry, abyste zvládl docházet do školy a psychoterapie. Je možné, že plný účinek nastoupí až během několika týdnů (budete-li léčen antidepresivy) nebo že bude potřeba hledat a zkoušet léky, které vám budou dobře sedět. Zároveň by bylo vhodné, abyste se objednal do psychoterapie. Ta pro vás může být podporou v hledání způsobů, jak se postupně naučit tyto situace zvládat a trénovat to. Buď v psychoterapii či na některém z kurzů se můžete naučit způsob, jak úzkost zvládat a uvolňovat - tato cvičení se nazývají relaxační techniky. Pokud nechcete být hospitalizován, bylo by potřeba začít s běžnou ambulantní léčbou, snad by vám s objednání pomohl někdo z vašich blízkých. Na druhou stranu však někdy bývá hospitalizace vhodná v tom, že je možno léky pružněji upravovat, na některých odděleních pak jsou schopni nabídnout i intenzivní psychoterapeutický program, který je v běžném ambulantním uspořádání nedosažitelný. Existuje i forma každodenního docházení do psychoterapie, která díky své intenzitě umožní velké pokroky za relativně krátkou dobu - tzv. denní stacionář. Pro dospívající znám však jediný - při psychiatrické klinice Ke Karlovu v Praze, což nevím zda je pro vás (po základním zlepšení stavu) dostupné. Držím vám palce a přeji, ať najdete vhodnou péči!

Dobrý den, mám dlouhou zkušenost s úzkostnou poruchou a myslím, že potíže které popisujete, k ní patří (tělesné i psychické). Rozumím tomu, že potřebujete dostudovat, ale také se cítit dobře v běžných životních situacích. A chápu, že můžete být zklamaný z dosavadní léčby, protože vám - pokud dobře rozumím - vlastně příliš nepomohla. Dobrá zpráva je, že vaše potíže se dají řešit a dá se jich zbavit. Mně osobně nejvíc ze všeho pomohla pravidelná delší psychoterapie, ve které jsem získala větší sebevědomí, sebejistotu, vnitřní vyrovnanost a zbavila se snadného podléhání úzkosti. Stále ji někdy pociťuji, ale zdaleka ne tak, jako když mi ze života udělala na dlouhou dobu peklo. Mohu vám doporučit, abyste pro sebe hledal terapeuta, ke kterému budete mít důvěru a lidsky si sednete. Od takového pak můžete přijímat nejen podporu, ale i zprávy o tom, co jste si v životě navykl, jak se to dá změnit tak, aby vám bylo lépe - protože budete mít jistotu, že vám vše vždy říká s cílem vám pomoci. I když někdy se samozřejmě neposlouchá hezky, že se potřebujeme změnit, tedy vlastně že něco třeba můžeme dělat lépe. Mějte trpělivost, zbavit se dosavadního celoživotního nastavení nejde rychle. Ale s dobrou odbornou pomocí se to nakonec podaří. Alespoň to je moje zkušenost (ač věřte, taky jsem byla netrpělivá a někdy ztrácela víru). Léky k tomu také pomohou pomoci, ale samy o sobě naše smýšlení a vidění světa ovlivnit nemohou. Moc vám přeji, ať nad úzkostí zvítězíte. Ta práce stojí za to. Držím palce.