Mám deprese? Nebo jen přeháním?

Dobrý den, je mi 16 let. Nedávno jsem nastoupila na střední školu. Do té doby bylo vše v pořádku. Pak se ale něco změnilo, začala jsem se ohlížet kolem sebe. Začala jsem myslet více negativně, více brečet. Nejdříve jednou za týden a dnes je to několikrát za den. Přestali mě bavit věci které mě činili šťastnou. Ztratila jsem zájem o lidi a začala se jich šťítit. Mám pocit že jsme zbytečná.V niče nevidím nic dobrého. Přijde mi že jediný důvod proč ráno vstávám je ten abych se po příchodu domů někde zamkla a začala zas brečet. Občas mám myšlenky že by bylo lepší kdybych tu nebyla, že by si toho nikdo nevšiml. Chtěla jsem se svěřit přátelům nebo rodině. Ale mám strach že se mi jen vysmějou nebo nebudou poslouchat. Nevím jestli se s těmito problémi mám na někoho obrátit nebo to držet v sobě jako doposud a doufat že to nějak přejde.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, vzhledem k tomu, že vaše potíže trvají již delší dobu, mají významný dopad na vaše každodenní fungování (respektive to jak ho prožíváte) a vzhledem k tomu že se spíše zhoršují, považoval bych za vhodné, abyste pomoc vyhledala. Obrátit se na psychologa, psychoterapeuta či alespoň na telefonní linku důvěry je v takovýchto případech celkem běžné. Jsem přesvědčen o tom, že když člověk zůstává se svými problémy sám, snáší je ještě hůř. Nemůže pak dostávat podporu, pochopení, často si pak myslí že je "nějaký divný" či přímo "špatný". Jak sama píšete, možná by (třeba alespoň z části) pomohlo svěřit se někomu ve vašem okolí, dokud to nezkusíte, nezjistíte, zda vás jsou schopni pochopit či podpořit. To se ale nijak nevylučuje s vyhledáním odborné pomoci, vhodné by pravděpodobně bylo obojí. Držím vám palce
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, přechod na střední školu je skutečně velkou zátěží a není divu, že to na vás padlo. Stavy, které popisujete, by určitě bylo snadnější překonat s pomocí odborníka, který by vám pomohl se v nové situaci vyznat. Je velkou úlevou se někomu svěřit, ale ani vaši nejbližší si nemusí vědět rady, jak vám pomoci. Proto bych se na vašem místě obrátila pro pomoc k psychoterapeutovi, začít můžete např. i v krizovém centru, jehož výhodou je, že se vám tam budou věnovat i bez předchozího objednání a mívají otevřeno po celý den. Možná jedno setkání nemusí stačit, ale rozhodně to nevzdávejte! Nejste sama, kdo má podobné potíže a dají se určitě překonat. Taky jsem jimi prošla a sama bych je nezvládla, ale s terapeutkou jsem zase našla životní spokojenost.


Zpět na seznam