Mám potřebu žít "jiný" život

Dobrý den. Je mi 30 let, však již od adolescence pozoruji svou potřebu věci přehánět, vymýšlet si. Tehdy jsem to přikládala touze po pozornosti, kterou jsem nedostávala doma. Rodiče mě opustili, následoval pobyt v náhradní péči u příbuzných, kteří mě dodnes srovnávají s rodiči - "budeš ráda, když se nečím vyučíš", "stejně z tebe bude jen alkoholik jako otec/narkomanka jako matka", "radši mlč, buď ráda, že jsme tě nenechali v děcáku". Ani jeden z rodičů nedokázal nikdy žít zodpovědným životem, o matce se tvrdilo, že měla nějaké psychické problémy. Jediným mým únikem bylo studium (a tvůrčí psaní), šla jsem si za svým, odstěhovala se daleko, dnes mám PhD. Nicméně i když můj život začal být zajímavý, neustále mě to nutí měnit skutečnosti. Mám potřebu být někým jiným, někým s normální rodinou, třeba i jinými zájmy (zejména se zájmy od dětství, protože jako dítě jsem kromě školy nesměla nikam). Když poznám někoho nového, představuji mu úplně jinou identitu - někoho, kým bych chtěla být, ale nejsem. Samozřejmě se na to vždy přijde. Zároveň mám potřebu si "přehrávat" v reálu katastrofické události, které se mi buď staly v dětství, nebo se mi o nich často zdá (přepadení, autonehoda...). Moje pravá identita mi přijde neskutečně odpudivá, nesnesu pohled do zrcadla. Z osobní návštěvy odborníka mám strach, těžko o této "situaci" mluví. Celkově je pro mě představa jakékoliv terapie dost děsivá. Můj dotaz zní, jakým směrem se mám dát, popř. zda to má vůbec cenu. Díky.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, z hlediska vaší životní historie dává popisované chování smysl. Patrně bylo strategií, jak se vyhnout nepříjemnému a zraňujícímu (například spojování s rodiči a těžkými událostmi, které jste neměla pod kontrolou), možná i strategií jak něco získat (zájem, sice fantazijní ale pozitivní zážitky, které bylo obtížné či nemožné získat jinak). To, že tyto strategie přetrvávají do současnosti i když jsou pro vás nevýhodné, lze chápat jako výsledek učení, ke kterému došlo v dětství. Dost možná přetrvává obava, že s autentickým příběhem budete znovu zraňována, odsuzována druhými, nebo třeba nezajímavá. Pravděpodobně v tom hraje roli i nízké sebevědomí a schopnost fantazie (ta může být v jiných oblastech pozitivní). Přehrávání reálných katastrofických událostí (ať již ve snech nebo v bdělosti) je pak častým důsledkem traumatizujících zážitků. Ve všech těchto oblastech (zpracovávání traumatu, sociální strategie, sebeobraz a sebevědomí) je s pomocí dlouhodobější psychoterapie možné dosáhnout značných změn. Chápu, že znovuotevírání těchto témat můžete vnímat jako nezvyklé a ohrožující. Zároveň je to však šancí, jak váš život změnit a vyzkoušet otevřenost a pravdivost v mezilidském vztahu. Mrzí mě, že vás tyto události potkaly i to, že jste neměla v dětství jiné dostatečně přijímající vztahy, které by dopady zmírnily. Věřím však, že máte dobrou šanci na zlepšení.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, Váš příběh jsem přečetla s velkým zájmem a pochopením, ale obávám se, že budu obtížně hledat odpověď, či radu. Sama jsem podobné problémy nezažila a nemám s jejich řešením vlastní zkušenost. Prožila jsem, dalo by se říci, celkem šťastné dětství i dospívání, vážnější psychické potíže se u mě objevily až ve věku 35 let. Mám ale kamarádku o pár let starší než Vy, jejíž osud se tomu Vašemu trochu podobá. Také zažila obtížné dětství, otec odešel od rodiny, když jí bylo necelých deset let, maminka popadla alkoholu tak, že se kamarádka musela zcela sama starat o domácnost i bratra. Nezažila normální dětství, neměla kamarády, protože neměla možnost dostat se ven z bytu, nemohla ani na střední školu, přestože je velmi inteligentní. Téměř každodenně se trápí tím, že by chtěla mít velkou harmonickou rodinu, nevěří si, má problém se mít ráda, podobně jako Vy. Nicméně dochází na psychoterapii individuální a občasně i skupinovou. Je sice velmi náročná a kritická k odborníkům v oblasti duševního zdraví a nějakou dobu trvalo, než našla pro sebe ty „správné terapeuty“. Ale podařilo se a je patrné, že se její stav výrazně lepší. Má nové zájmy a motivaci, víc si věří a dokáže už lépe přijímat jak to, co událo v minulosti, tak současnost a především sebe sama. Přeji Vám, abyste se odhodlala k (podle mého názoru) nezbytnému kroku a navštívila psychologa, nebo psychoterapeuta. Nemusíte se toho tak obávat, věřím, že to půjde lépe, než si nyní myslíte. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam