Mám ráda holky
Zdravím, jmenuji se Míša a je mi 23 let. Už od mala mám problémy s psychikou. Jsem velice stydlivá, takže chození do školy, mluvení před třídou nebo seznamování s novými lidmi pro mě bylo vždy peklo. Dnes už je to mnohem lepší. Mám 5 let přítele a trošku jsem se otrkala. Před 2 lety jsem si začala uvědomovat, že jsem asi "jiná". I když už jsem v minulosti byla párkrát platonicky zamilovaná do žen, postupem času se to začalo zhoršovat. Dnes už nevím co mám dělat. Vím, že mám ráda ženy, přítele už nemiluji, ale nemůžu mu to říct. Nezaslouží si to. Nemohu to říct ani rodině, sestře, kamarádům. Prostě nikomu. Jsem na to úplně sama a už nevím co dál. To neustálé lhaní mě ničí, ale vím, že pokud bych to rodině řekla, tak by mě odsoudili. Oni homosexualitu neuznávají a já bych pro ně byla jen zklamáním. Je tak strašně těžké každé ráno vstát a vědět, že se zase budu muset vydávat za někoho jiného. Kolikrát mám stavy úzkosti a hroutí se mi celý svět, že bych raději snědla prášky a už se neprobudila. Už opravdu nevím co mám dělat nebo s kým si promluvit.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den Míšo,
na tom co popisujete mi přijde nejobtížnější to, že jste se svým trápením sama a máte pocit, že se musíte přetvařovat. Se svými klienty (ale i osobně) jsem mnohokrát zažil pocit překvapení z toho, že blízcí lidé reagovali na svěření se s vážným osobním problémem (včetně např. duševní nemoci či závislosti) vstřícně, přestože původně očekávanou reakcí bylo spíše pohoršení, odsouzení atd. Někdy pak následuje i to, že se s podobně vážným problémem svěří i druhý, nebo začne mluvit o tom, že se s tím někdo z jeho blízkých též potýká. Samozřejmě nelze vyloučit, že někdo informaci "nezkousne" či zareaguje nevhodně, nicméně takových reakcí bývá obvykle menšina.
Domnívám se, že by vám mohlo pomoci navštěvovat psychologa či psychoterapeuta. V první řadě byste na to přestala být sama, měla byste možnost ujasnit si jak to s orientací i vztahy obecně máte, mohla byste začít hledat a časem snad i realizovat kroky, které by váš život zlepšily. Zároveň byste měla možnost věnovat se i prožívaným úzkostem a obtížím v navazování nových vztahů. Situaci je též možno probrat na telefonické lince důvěry .
Inspirací a informací pro vás mohou být též stránky zaměřené na problémy lesbické a gay menšiny (mě např. zaujal web www.004.cz ), kde lze nalézt užitečné informace i příběhy lidí, kteří se s podobnými situacemi již vyrovnali či vyrovnávají.
Existují i telefonní linky zaměřené přímo na tuto problematiku viz např: http://www.004.cz/linky-pomoci-a-poradny-pro-gl
Přeji, ať se vám podaří situaci zvládnout
Michal Kašpar
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
děkuji vám za důvěru, s níž se na nás obracíte. Rozhodně nejste "divná", když ve svém věku objevujete samu sebe a také svou sexualitu. Mám osobní zkušenost z období, které bych dnes nazval "hledáním" sebe sama a potají jsem vyzkoušel kontakt s mužem. Bohužel jsem na to doplatil přílišným skrýváním této zkušenosti v prostředí svých blízkých. To nakonec vedlo k soustavnému paranoidnímu prožívání, které vyvrcholilo psychózou. Nikomu nepřeji takovýhle vývoj. Proto radím, ze všeho nejdříve se obraťte na psychologa. Ten o tom nesmí s nikým mluvit. A po poradě s ním bych se odvažoval postupně o tom mluvit s lidmi, jimž důvěřujete. U mne to dopadlo tak, že jsem po onemocnění zjistil, že mne muži sexuálně nepřitahují. Znám však i lidi, kteří si vytrpěli své na cestě k nové - homosexuální identitě. Držím palce, ať vás okolí přijme takovou, jaká jste.
Zpět na seznam