Minulost, přítomnost, budoucnost (1 celek) bohužel to nejde napsat do jednoho článku.

Dobrý den, to co popisujete je tedy pěkně těžký životní příběh, ufff. Zatím tam ale není napsáno, jak to dopadlo, tedy respektive dopadne - nejen s vámi, ale i s tím, zda bude mít syn jednodušší dětství než vy. A záleží to z velké části na vás. V tom co píšete vidím 3 základní okruhy problémů: 1) vyrovnání se se zneužíváním a dalšími těžkými věcmi, které jste bohužel musela zažívat. 2) Problémy ve vztahu s partnerem. V tom hrají roli jak následky vašich předchozích zkušeností, tak jeho sexuální preference, ale zřejmě i řada dalších věcí. 3) Vyrovnávání se s aktuálními nároky života - tak abyste byla relativně spokojená, přiměřeně sebevědomá a nemusela si k takovém vztahu "pomáhat" drogami (což navíc do budoucna hrozí průšvihem). Ve změně po které se ptáte vám opravdu může pomoci psychoterapie. Možností je samozřejmě docházet tam kam uvádíte. Vzhledem k tomu, že docházka bude trvat řadu měsíců, bylo by pro vás finančně lepší najít takovou, kterou nebudete muset hradit v plné výši. Doporučil bych začít tím, že se obrátíte na některou z adiktologických ambulancí. Pravděpodobně u vás sice není rozvinutá závislost, ale drogy vás ohrožují a dříve ve vašem životě hrály roli. Zároveň pak příběh který popisujete, není u lidí, kteří tyto služby využívají neobvyklý, a terapeuti v takovémto typu služeb jsou proto zvyklí s těmito tématy a traumaty pracovat. Je normální a obvyklé, že pro vás není snadné o těchto zážitcích hovořit, zároveň to ale může být cesta k výraznému zlepšení a nikdo nečeká, že musíte být schopná nejtěžší témata otevřít hned při prvním setkání. (Nebo, pokud by to pro vás bylo snazší, můžete terapeutovi dát přečíst, co jste napsala nám.) Tedy: docházku do psychoterapie vám jednoznačně doporučuji ! Dává to slušnou šanci na to, aby se vám časem žilo lépe a spokojeněji i na to, aby váš syn měl snazší život než vy. Držím vám moc palce !

Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz a důvěru. Musím přiznat , že Váš dotaz na mě působí tak, že jste neměla zrovna na "růžích ustláno". Podle mého názoru vše, co člověk prožívá jako dítě, ho zároveň ovlivňuje v dospělosti. Obdivuji, že potom všem , co jste prožila se svým otcem, píšete o svém partnerovi , že ho milujete.To myslím stojí za vyzvednutí. Stejně jako odvaha, kterou jste musela prokázat u soudu i na policii. Domnívám se tedy , že byste jí mohla využít i při sezeních s terapeutem. Vždyť Vy byste si určovala, co řeknete a kdy to řeknete. A to , že by jste se rozplakala na sezení, není žádná hanba. I já když jsem chodila na sezení jsem se rozplakala. A to jsem měla dětství poměrně hezké. Výsledek za to stál. Po čase jsem přestala žít v minulosti. Přestala jsem ztrácet energii nekonečným sněním a po dalším čase se mi podařilo žít přítomnost, která se mi líbí, kterou tvořím každý den. Nevím sice kým bych mohla být , kdybych neomecněla, vím ale kým jsem dnes. Mám naději, že i Vy to dokážete. Ráda bych Vám vyjádřila podporu na Vaší cestě životem a zároveň bych Vám ráda dodala odvahu k vyhledání odborné pomoci. Hodně lásky a pochopení. Katka