moje myšlenky

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je to normální nebo jestli je se mnou něco špatně. Je mi 19 let a od doktora mám diagnostikovanou soc. fobii. Kromě toho mám ale i jiné problémy, o kterých jsem nikdy nikomu neřekla. Např to, že se mi extrémně střídají postoje ke všemu. Zezačátku je to nebo někdo super, ale za chvíli ho nenávidím. Často říkám někomu impulsivně hnusné věci, kterých pak lituju. Nevím, kdo jsem, neumím se nikam zařadit a nejraději jsem sama. Když jsem ale sama, chci být s někým, ale když jsem s někým, chci být sama. Nedokážu se vůbec rozhodovat a když se rozhodnu, hned změním názor a pořád dokola. Je to hrozně vyčerpávající. Připadám si hrozně osaměle a hrozně moc přemýšlím, nedokážu kvůli tomu ani spát. Mám hrozný strach, ale nevím z čeho. Mám pocit, že do tohoto světa nezapadám, ale vím, že to, co ted píšu nejsem schopna nikdy vyslovit nahlas
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, myslím, že potíže které popisujete a o kterých nemluvíte, jsou důležité jak pro správnou diagnostiku tak - a to především - pro správnou a efektivní léčbu. Představte si, že byste například při angíně "přiznala" lékaři jen teplotu a zatajila bolest v krku.. Bylo by proto na místě informovat vašeho psychiatra i o kolísání postojů, nálad a impulsivitě. Pokud nevíte jak to říct, můžete mu třeba dát přečíst, co jste napsala sem. Za pomoci léků je možno popisované kolísání zmírnit. Dále by bylo vhodné, abyste vyhledala i pomoc psychoterapeutickou. Za přispění psychoterapie je možné vaše kolísání i nejistoty lépe pochopit a naučit se s nimi lépe zacházet. Držím vám palce.
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den! Děkujeme za Váš dotaz. Píšete o svých těžkých myšlenkách a hledáte východisko z nelehké situace. Nejdříve Vám napíšu pár slov k sociální fobii, protože i já s ní více či méně poslední roky bojuji. Je pro mě velmi těžké vyjít z domu a vyrazit kamkoliv. Třeba na nákup nebo za lékařkou, za kamarádkou nebo na nádraží. Pro mé okolí není lehké představit si, kolik sil mě stojí taková cesta mezi lidi. Je to vyčerpávající. A paradoxní je, že jakmile opustím své "hnízdo", je mi lépe a nechce se mi zpět. Velmi mi pomáhají lázně Jeseník. Sice je pro mě velice náročné tam odjet a první týden trpím úzkostmi a jsem vyčerpaná cizím prostředím a cizími lidmi, ale po dalším týdnu zázračně ožívám a na konci pobytu jsem jako v ráji. Mám tam tolik potřebné ticho a pohyb. K dalším Vašim potížím bych Vám řekla, že v tom nejste sama. Mám dvě kamarádky, které mívají podobné stavy jako vy. Prošly si různými vyšetřeními a testy a po nastavení léčby - medikace a psychoterapie - se cítí lépe. Čas od času se jim tyto problémy vrací, ale jsou to horší období, která zase vystřídají ta lepší. Doporučila bych Vám vyhledat odborníka a svěřit se mu se svými potížemi. Věřím, že se Vám dostane správné pomocí a zase bude líp!


Zpět na seznam