Můj otec mě psychicky ubíjí

Je mi 15 let a jsem psychicky na dně ze svého otce. Podle něj dělám pořád všechno špatně, neustále na mě křičí, ani mě nenechá říct svůj názor a mám z něj poslední dobou stále častěji strach a panické záchvaty. Studuji gympl, známky mám výborné, ale on na mě pořád křičí, že jsem neschopné děcko, a že to nikdy nikam nedotáhnu a doma nepomůžu, což není absolutně pravda. Taky mi vyčítá, že jsem pořád na telefonu, ale to bohužel jinak nejde, v období Covidu, protože si na něm 10 hodin denně dělám školu + se nemůžu vídat se svým přítelem, tak si voláme. On ale tvrdí, že dělám jen hlouposti, a že z toho blbnu. Když se otevřu mamce, řekne, že už je takový nebo, že to je jen moje hysterická pubertální fáze. Všechen vztek si vybíjí na mně a já s tím nemůžu nic dělat. Vím, že kdybych problém řešila, akorát se mi vysmějě, jaká jsem hysterka, problém by se nevyřešil, a všichni by mnou pohrdali. Jediné nad čím každý den přemýšlím je utéct k příteli, ale to bych zase neměla jak jezdit do školy, a tak jsem v bezvýchodné situaci. Telefon mi bere v 8 hodin, takže někdy ani nestihnu školu, natož být s přítelem. Bojím se, že mi naprosto zničí psychiku. Mohu se zeptat, co byste mi navrhl za pomoc?
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, mrzí mne, že zažíváš od svého otce takové nepochopení. Slýchat pořád křik a vyčitky není v pořádku. Rozhodně to ale není Tvá vina, pokud to tak je. Máš právo na klidný domov s lidmi, kteří Tě mají rádi. Úplně chápu, že telefon je pro Tebe v této době důležitý komunikační prostředek a taky způsob, jak udržet kontakt s přítelem a dalšími lidmi, co jsou pro tebe důležití. Taky je absolutně normální, že v období dospívání silně prožíváme věci, které se nás týkají, na kterých nám záleží, a je mi líto, že to mamka označila za hysterické. Zároveň si říkám, že možná nevěděla, jak Ti v tu chvíli líp pomoct nebo poradit. Přemýšlím, jestli máš pro to nějaké vysvětlení, proč se otec chová v poslední době právě takhle? Má on nějaké starosti, strachy, problémy, které by s tím mohly souviset? Každopádně chci moc ocenit, že hledáš pro sebe pomoc. Určitě máš několik možností. Mám o Tvé situaci málo informací, abych Ti mohla pomoct vymyslet strategii, jak to doma líp zvládat, k tomu bychom potřebovaly dialog. Ale pokud máte ve škole psychologa/psycholožku, nebo výchovnou poradkyni, mělo by být možné se domluvit s ní na setkání a probrat s ní, že máš doma s otcem takové starosti a společně zkusit přijít na to, co s tím. Můžeš také zavolat (nebpo napsat) na Linku bezpečí, kde Tě pracovník nebo pracovnice na druhém konci mohou dobře mířenými otázkami provést možnostmi, co dělat. Přesně tohle je totiž téma, se kterým tam děti a dospívající často volají, je to anonymní, a určitě ti mohou doporučit další místa, kam se případně obrátit. Také je dobré, nebýt na to sama. Pokud máš třeba babičku, dědu, tetu, strýce, nebo někoho jiného, ke komu máš důvěru, můžeš si o tom promluvit s ním. Klidně bych asi dala i druhou šanci mamce, s tím, že bych se pokusila s ní mluvit věcněji, třeba s méně intenzviními emocemi, ale s důrazem na to, že opravdu potřebuješ, aby se tě zastala. Někomu pomáhá napsat to jako dopis, člověk si může formulace lépe promyslet a vystihnout to podstatné. Někdy nemůžeme druhého změnit, ale máme právo požadovat, aby se k nám choval s úctou a respektem. Taky je fajn se zamyslet, co Ti dělá radost a pomáhá Ti cítit se lépe, a na to se zaměřit, takových věcí zkusit dělat co nejvíce, prostě o sebe a svůj dobrý pocit pečovat, když je to doma teď náročné. Držím Ti moc palce.


Zpět na seznam