Může být trauma “zapomenuto”?

Dobrý den, děkuji za Vaši otevřenost, s jakou se na nás obracíte. Jsem ráda, že antidepresiva a psychoterapie Vám již pomohly, máte s nimi pozitivní zkušenost. Obecně lze říci, že člověku, který byl vystaven v minulosti traumatu, se mohou i po letech na událost znovu vracet bolestivé vzpomínky, a člověk se pak snaží, ať už vědomě či nevědomě, tyto dotírající vzpomínky přebít, vymazat, odpojit se od nich. Může je tak do jisté míry vytěsnit anebo je záměrně potlačit, nebo si do paměti uložit jen část prožívané zkušenosti. Celý proces bývá velmi individuální. Konkrétně na Váš příběh bohužel nemohu odpovědět, zda se může jednat o vzpomínky či pouze o děsivé sny, jelikož neznám celý Váš životní kontext. Stejně jako naše peer poradkyně bych Vás ale chtěla podpořit, že je vhodné o těchto snech a dalších Vašich myšlenkách hovořit v rámci psychoterapie, pokud na ni stále docházíte. Pokud již nedocházíte, zvažovala bych určitě navázání péče. Je pak otázka, zda navázat tam, kde již máte dobrou zkušenost, anebo se obrátit na jiného odborníka. Důležitá je atmosféra důvěry, ve které si dokázete představit, že byste hovořila o střípcích vzpomínek tak, jak se Vám vybavují. Proto je osoba terapeuta velmi důležitá, zároveň ale i vy sama můžete k budování důvěry přispět. Věřím, že i Váš ošetřující psychiatr by měl o těchto snech a vzpomínkách vědět, abyste spolu mohli co nejlépe nastavit léčebný plán. Někdy nemusí být vůbec snadné takové téma otevřít. Můžete to zkusit udělat pro sebe co nejšetrnějším způsobem, dopředu na to lékaře upozornit, že se chystáte mluvit o citlivém tématu a podobně. Držím Vám moc palce.

Dobrý den, první, co mě k vašemu dotazu napadá, je, že bych určitě vyhledala odbornou pomoc a nezůstávala s takto tíživými stavy sama ani je nenechávala neřešené. Pokud byla dobrá vaše dřívější psychoterapie, dalo by se v ní pokračovat? Z vlastní zkušenosti vím, že je důležité, abychom k psychoterapeutovi měli důvěru a mohli s ním hovořit i o velmi těžkých tématech, proto by se mi zdálo dobré navázat tam, kde už toto fungovalo, pokud je to možné. Moje další zkušenost je, že v terapii je třeba trpělivosti, že některá zvlášť bolestivá témata prostě nejde uspěchat a že dokonce ani nejdou otevřít dřív, než jsme k nim "dospěli". Možná tedy pokračování po nějaké přestávce může být také k dobru věci. Držím palce, ať najdete klid a úlevu od potíží.