náhlá změna chovani - nechuť k zivotu
Dobrý den, v posledních přibližně 5-ti měsících na sobě pozoruji změny chování. Mám dost dobré přátelé převážně kluky a dvě holky. To mi tak vyhovuje. Podnikame spolu porad nějaké aktivity. Jezdime spolu na festivaly, koncerty (metal, rock, punk),grilovacky,výlety do přírody no snad úplně vsude. jsou to přátelé za které bych dala ruku do ohne a oni též za mě.Vždycky jsem byla plná energie, měla nápady co podniknout stále něco říkala protože jsem jim chtěla říct snad úplně všechno. Ale ted mám energii na nule, nápady žádné nemám,mluvím úplně minimalne. I přesto ze dělám přesně to co miluji tak tomu najednou chybí šťáva. Nebaví mě život myšlenky na sebevraždu už mývam docela často ale stále si uvedomuji, ze musí být řešení a chtěla bych byt tak šťastná plna energie a všeho jako driv.ještě podotknu ze si vůbec neverim, pocenuji se, před spánkem občas brecim a mám noční můry....jsem dívka 17 let
Děkuji za odpověď
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
řadu osobních zkušeností i otázek k přemýšlení vám píše kolegyně níže.
Z odborného pohledu bych dodal, že kolísání aktivity a nálad, střídání nadšení a rezignace, pochyby a nejistoty o sobě i o světě jsou v dospívání obvyklé. Za kriterium v rozhodování o vyhledání pomoci považuji délku a intenzitu těchto prožitků.
Ve vašem případě mi přijde, že 5 měsíců "trápení" je dlouhá doba a přemýšlení o sebevraždě dost závažný důvod, proč pomoc vyhledat.
Psycholog či psychoterapeut by vám mohl pomoci s pochopením co se děje i s hledáním způsobů, jak situaci zlepšit. Pokud by pro vás byla péče obtížně dostupná, můžete se obrátit na některé z krizových center či alespoň telefonicky probrat na lince důvěry.
Přeji, aby vám bylo brzy lépe.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, stav, který popisujete, může být jen docela normálním obdobím, jaké míváme někdy všichni. Kéž by to bylo po celý život tak, jak jsme to mívali v raném mládí - plno energie, spokojenost se životem, neustálé plány. Vlastně vás čeká důležitý životní mezník, blíží se vaše "úřední" dospělost. Jaké kolem toho máte pocity? Čekají vás nějaké větší změny? Taky by bylo zajímavé podívat se zpátky do období, kdy začala vaše melancholie. Stalo se něco, kvůli čemu si teď nevěříte? Možná jste nějakou událost, která vás ranila nebo zklamala, odbyla mávnutím ruky, ale ve vašem nitru může působit dál a vlastně vás takhle žádá o pozornost, bere vám energii a radost ze života. Mám zkušenost, že věci, které mě trápily, jsem nechtěla vidět, sama sobě jsem si je "zdůvodnila a vysvětlila" jako nepodstatné, a bolest, kterou mi způsobily, jsem si vlastně nedovolila cítit. Vyplouvaly pak na povrch po mnoha letech, když jsem se léčila s úzkostí - a já jsem pochopila, že tahle "statečnost" mi vlastně pěkně zkomplikovala život. Teprve, když jsem je dodatečně nechala vyplavat, prožila odloženě bolest z nich (která někde ve mně stále byla), mohlo se mi ulevit. Rozhodně vás chci povzbudit k tomu, abyste ať už sama, nebo s nějakou odbornou pomocí tohle období překonala. Někdy život přinese opravdu těžké chvíle, ale když je člověk překoná, dovede zase vidět svět z jeho lepší stránky. Držím palce.
Zpět na seznam