Nálady
Dobrý den,
na první pohled jsem veselá osmnáctiletá holka, ale uvnitř cítím něco úplně jiného. Často se trápím kvůli věcem, které nemohu ovlivnit, a trpím uzkostmi. Mám nějaké problémy se vztahy v rodine, ale není to nic extra vážného. Ovlivňuje to však hodně můj život. Hodně se stresuji a potřebuji, aby bylo vse perfektní. Když se něco nepovede podle plánu, dokážu se na celý večer uzavřít do sebe a jen brečet. Největší problémy mám s kamaradskymi vztahy. Nemam žádnou pravou kamarádku, která by tu pro me byla v nejhorším. Ja však naslouchám a pomáhám hodně kamarádkám. Rok a čtvrt mám přítele, s ním jsem šťastná a nehadame se. Vždy mi pomáhá, kdyz se citim spatne. Ja ale nechci tuto enrgii dal šířit a chci být šťastná, úplně nevim, jak toho mam docilit a jak se naucit žít bez kamarádek. U psychologa jsem byla jednou, před půl rokem. Paní mi řekla, že toho na mě bylo posledního půl roku moc a že jsem zažila svůj první neúspěch a ze uplne chápe moje stavy (to jsem probrecela celé dny). Celý podzim bylo vše v klidu, asi proto, ze jsem mela pořád praci a neměla jsem tolik casu na premysleni. Tento vikend se ale zase cítím špatně a brecim.
Existuje nějaký způsob, jak si pomoci?
Předem dekuji za odpověď a preji hezké svátky.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, pravděpodobně by vám prospělo, kdybyste více porozuměla tomu proč se stresujete a máte touhu po perfektnosti, a zároveň se naučila lépe unášet, když věci nejsou podle vašich představ. (Ostatně možná i ten "nedostatek pravých kamarádek" může s vašimi nároky na perfektnost souviset..)
S obojím vám může pomoci psychoterapie, ale není to možné zvládnout během několika návštěv.
Dílčí podporou by pro vás mohly být i postupy, které dokáží hladinu úzkosti snižovat. Pro práci s úzkostí byly speciálně vyvinuté relaxační techniky - Jacobsonova progresivní relaxace či autogenní trénink a je možné se jim v kurzu naučit. Podobně mohou fungovat (díky práci s pozorností a dechem) i cvičení jako jóga nebo tai-či.
Přeji, ať se vám daří !
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, myslím, že se dokážu vcítit do toho, co prožíváte, protože jsem v mládí měla podobné problémy a také jsem mnohem později měla velké potíže s úzkostí. Myslím, že není třeba smiřovat se se životem bez kamarádek, je dobré mít aspoň 1-2 takové, na které se člověk může spolehnout. Sama jste už vyhledala psycholožku a já vám podle své zkušenosti mohu tuto cestu velmi doporučit. Své nadměrné úzkosti a snad i neobratnosti v mezilidských vztazích jsem se dokázala zbavit právě v delší psychoterapii. Ale nečekejte velkou změnu po pár rozhovorech, změnit myšlení a celoživotní návyky chce čas. Já jsem chodila jednou týdně, ale až v době, kdy mi bylo velmi zle. Postupně jsem dokázala být sama k sobě daleko laskavější, přestala jsem na sebe mít extrémní nároky a požadovat po sobě za každých okolností jen prvotřídní výkon, začala jsem být spokojená i s dobrými výsledky a vážit si jich (před tím jsem chtěla mít vše perfektní a stejně jsem měla pocit, že jsem to měla udělat líp!!). Díky terapii jsem daleko spokojenější, úzkosti mám jen v době nějakých větších stresů a daleko menší než dříve, žije se mi mnohem radostněji. Moc vám přeji, aby se vám povedlo něco podobného. Stojí to za to! Hodně štěstí.
Zpět na seznam