Nechtěné těhotenství
Dobrý den, je mi 27 let a jsem s partnerem v dlouhodobém vztahu. V lednu jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Partner mi řekl, že teď dítě nechce a že by byl rád, kdybych šla na potrat. Přestože teď také ještě nejsem na dítě připravená, tak jsem nebyla schopná potrat podstoupit. Partner byl hodně naštvaný, že jsem ho dotlačila do kouta a že ho nutím do něčeho, co nechce, ale zůstali jsme spolu s tím, že o dítěti odmítá mluvit a snaží se dělat, jakoby se nic nedělo. Když něco o dítěti řeknu, tak odpoví jen "hm". Plánje společnou dovolenou, výlety a podobně a když řeknu, že toho asi už nebudu schopná, tak je naštvaný. Přijde mi, že se za to, že bude otcem stydí, říkala jsem mu, ať si o tom třeba zkusí s někým promluvit, on ale nechce, zatím to nikomu neřekl, ani rodičům. Protože nemám partnerovu podporu, spíš naopak, tak se vůbec z těhotenství a dítěte nedokážu sama radovat a těšit se, navíc mám strach, že až na mě těhotenství začne být více vidět nebo případně, až se dítě narodí, tak mě partner opustí. Jsem kvůli tomu pořád nervózní a naštvaná. Nevím, co mám dělat, jak se k tomu postavit.
Děkuji za radu.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
předně bych vám rád vyjádřil podporu v tom, že jste se i přes komplikovanost situace dokázala rozhodnout v souladu se svým přesvědčením, a nenechala se k takto zásadnímu řešením nutit. Vypadá to, že váš partner je situací zaskočen, na což reaguje strategií "dělat že se nic neděje", nicméně nedělal bych rychlé soudy o tom, jak se situace vyvine. Na druhou stranu, je zcela normální a pochopitelné, že máte potřebu jistot a plánování, zvláště když nejde jen o vás ale i miminko. Doporučil bych vám něco podobného, co radíte partnerovi - nebýt se starostmi (ale i radostmi a očekáváním) sama. Pokud to nyní není možné sdílet s ním, bylo by vhodné najít lidi s kterými to možné je. A to jak ve vašem okolí - např. mezi příbuznými a přáteli, tak možná i v podpoře odborné - u psychologa či psychoterapeuta.
Co se týká komunikace s partnerem, napadá mě, zda ví, co všechno jste zvažovala a prožívala při rozhodování o potratu. Tuší, s čím vším je pro vás těhotenství spojené a že nešlo jen o technické rozhodnutí zda jít na lékařský zákrok a že vůbec nešlo (předpokládám) o to, tlačit ho do kouta? Co se týká budoucnosti, snažil bych se vyjasnit zda je alespoň něco, s čím můžete počítat, a to včetně praktických či ekonomických záležitostí. To bych v tuto chvíli bral jako základní, "minimální" variantu a z ní vycházel. V dalších oblastech bych na jeho podporu nespoléhal a snažil se zařídit podle toho a hledal, kde jinde mohu podporu získat či potřebné věci zařídit. Tlačit na něj může být kontraproduktivní, což ovšem neznamená, že nemůžete svou představu či přání vyjádřit. Časem uvidíte, zda se jeho postoj mění, nebo nikoli. V případě, že byste měli potíže v komunikaci a vytvoření dohody, můžete zvážit návštěvu poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, případně párovou psychoterapii.
Držím vám i miminku palce a přeji hodně sil.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, jsme poradna o duševním zdraví, ne rodinná, ale pokusím se vám posloužit alespoň vlastní zkušeností: jsem hodně zodpovědná (až jsem z toho úzkostná :o)) a narození dcery pro mě bylo, kromě veliké radosti, i dost velkou zátěží. Byla jsem starší než vy a bylo pro mě (tehdy zvyklou si dělat co chci a kdy chci) hodně nové podřídit zcela svůj denní i noční režim miminku. Taky jsem o věcech hodně přemýšlela, protože jsem nechtěla opakovat výchovu mých rodičů, chtěla jsem být méně přísná a víc demokratická, ale proto jsem si často kladla otázku „mám toto po ní chtít, je už na to dost velká, nemám být laskavější – nebo naopak něco přikázat“, atd. atd. Zkrátka pro mě dcera byla a je to nejkrásnější v mém životě, ale (nyní je jí 18) i tou největší starostí, je to člověk, na kterém mi nejvíc záleží. Já jsem na rozdíl od vás tehdy měla maximální podporu partnera - a i tak to někdy bývá těžké. Proto rozumím moc dobře vašim obavám a že podle dosavadního chování vašeho partnera musíte počítat i s variantou, že s dítětem budete sama. Na vašem místě bych se obrátila na poradnu (aspoň telefonickou) pro rodinu a všechny vaše možnosti a touhy s někým dobře zvážila, probrala a pak se rozhodla, co dál. Znám muže, kteří přes počáteční odpor nakonec dítě milovali, někdy to chce čas – ale není to jisté, že? Moc vám držím palce.
Zpět na seznam