Něco ve mě zemrelo
Dobrý den, je tomu šest let co jsem se oženil, pracoval jsem jako podnikatel, který všechno zkazil a rodinu zadlužil. Rok po svatbě manželka otěhotněla, když jsme byli ve třetím měsíci mi zemřel bratr, který byl o rok mladší, v 29 letech na nádor na mozku. O dva roky později jsme čekali druhé a v sedmém měsíci mi zemřel otec, také na nádor mozku. Snažím se žít pro děti, rodinu. Je moje všechno. Ale když jsem sám strašně na ně myslím a často brečím jako malý kluk. Už je to skoro 5let co bratr odešel a je mi čím dál víc smutno po obouch. Někdy si říkám, proč oni a ne já. Co mohu tak zkazím. Vím o sobě, že jsem hodně silný člověk. Nikdy jsem se nikomu nevěřil. Nikdo se mě ani neptal. Cítím u vnitř prázdno, chlad. Moje děti miluju i mou ženu. Ale už to tak nějak všechno nezvládám. Manželka je kvůli dluhům na mě naštvaná. Nedivím se jí. Mé podnikání bylo moc těžké. Od rána do večera víkendy, svátky. Věřil jsem tomu co dělám, ale nevyšlo to. A teď bych se nejraději neviděl jak se stydím. Někdy si říkám, že kdybych tady nebyl, všem by bylo líp. Ale děti je to co mě tu drží. Už nejsem ten chlap, ale ustrašený, nejistý malý kluk. Na venek, nedám nic najevo. Vše řeším, humorem, jako, že je vše v pořádku.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, děkuji za důvěru, se kterou nám píšete do poradny. Mrzí mne ztráty, kterými jste si v posledních letech prošel a rozumím tomu, že Vás zasáhly. Plně chápu, že se k otci i bratrovi v myšlenkách vracíte. A že jsou vzpomínky stále plné emocí může znamenat, že jste si je plně neodžil. Možná proto, že jste v té době hodně pracoval, možná jste podporoval Vaši ženu, která Vás v těhotenství potřebovala. Možná také nejste zvyklý o svých pocitech s někým hovořit, sdílet je a svěřovat se, jak píšete, a pak Vás po čase překvapí svou intenzitou. Ztráta otce a bratra v kombinaci s náročným podnikáním, které nedopadlo dobře, a péčí o rodinu s malými dětmi, může být v tuto chvíli na Vás velká zátež, a proto se v Vás prohlubují pocity viny, studu, nejistoty, jak píšete. Představuji si, že Vám v tom není dobře a ačkoliv nepokládáne konkrétní otázku, usuzuji, že hledáte úlevu, možná cestu, co se sebou v tuto chvíli dělat. Já sama bych Vám velmi přála, abyste mohl najít pro sebe bezpečné místo, kde byste mohl o všech svých pocitech hovořit, kde byste našel úlevu a také porozumění. Kde byste se mohl ohlédnout zpět na události posledních let a zpracovat je. Určitě by to mohla být alespoň krátkodobá podpůrná psychoterapie, která by toto nabídla. Jsem přesvědčena, že tím, že opečujete sebe, své zdroje, tak se to mnohokrát v tom nejlepším vrátí i Vaší rodině, která je pro Vás tolik důležitá. Nyní to ještě dokážete skrývat, ale jak dlouho? Pokud uvažujete tak, že by bylo lepší, abyste tu nebyl, to už vnímám jako výstražné znamení. rozhodně to není pravda, ale zpráva o tom, že už je toho na Vás moc. Mnoho lidí ve Vaší situaci by jistě mělo blízko k nadužívání alkoholu, uzavírání se do sebe či depresi. Vystoupit z toho dříve, než se v tom zacyklíte, by mohlo přinést úlevu nejen Vám, ale i Vašemu okolí. Přeji hodně štěstí a brzký návrat do sebejistoty tak, jak se znáte.
Zpět na seznam