Negativní myšlenky 2

Před pár měsíci se mi udělala bulka na krku, která naštěstí nebyla nic vážného. A do toho mě potrápily vředy (můj táta umřel na prasklý vřed na dvanáctníku). Díky tomu mám sepsanou závěť, ale ty myšlenky co se mi honily hlavou bych nepřála nikomu. Střídala se ve mne vyrovnanost se smrtí a plán jak naplno prožít zbytek života s chvílemi absolutní paniky, že nechci umřít. Nyní mám bulku odstraněnou a vředy byly krátkodobou záležitostí a teď už se pár měsíců neozvaly. Horší je psychika. Když jsem byla nemocná začala jsem sledovat Hry o trůny, po událostech z poslední doby jsem změnila preference týkající se filmů. Už to není čím víc krve a drsých scén, tím je to zajímavější. Nevyhledávám to a nedělá mi to dobře. Přesto mě seriál zaujal. Pouštím si ho většinou u jídla (dává mi to pocit, že mám na jídlo čas a jím pomalu) nebo večer před usnutím. Jedna scéna se ženou staženou z kůže ve mě po dokoukání dílu před usnutím vyvolala myšlenky, jak hrozné musí být něco takového zažít, že dříve se takové věci lidem děly… a možná i teď se někomu může něco takového stát, když narazí na nějakého magora… někomu… co když něco takového čeká mě… jak bych to zvládla… nemohla jsem se zbavit té myšlenky a potřebovala jsem se v danou chvíli uklidnit tím, že jsem připravená na to něco takového zvládnout…. samozřejmě jsem nemohla spát, sevřený žaludek a úzkost na hranici únosnosti.