Nemám ráda sama sebe

Dobrý den.Zjistila jsem,že asi nedokážu žít normální život,jsem z toho nešťastná.Před rokem jsem se začala léčit s depresí doprovázenou sebepoškozováním a myšlenkami na sebevraždu,vyústilo to v mentální anorexii,kterou jsem díky hospitalizaci překonala.Přestala jsem chodit k psychiatričce,protože jsem začala panikařit že po antidepresivech přibírám a vysadila prášky,ačkoli do mě chtěla cpát 4denně.Mám teď "zdravou" váhu,cítím se fakt mizerně a natekle,ale nehubnu.Depresi jsem snad překonala a úzkosti nemám pouze se neustále trápím se sebepoškozováním-buď se pořežu žiletkou nebo jsem schopná si do krve rozškrábat ruku nebo nohu jenom z důvodu,že mě třeba svědí.Snažila jsem se žiletky několikrát zbavit ale vždy jsem z toho pociťovala takovou úzkost,že jí nemám u sebe,že jsem si stejně nakonec ubližovala-jinak.Nevím jak se toho nutkání ubližovat si zbavit:(neřeším teď žádné zásadní problémy kromě toho,že se nedokážu přijmout jaká jsem a mám tisíce komplexů vůči vlastnímu tělu a své osobě.Jediné co si vlastně přeju (sama to nechápu) vrátit se o půl roku zpátky,kdy jsem měla BMI 16 a připadala si daleko šťastnější než jsem teď , protože to, že si ubližuji se zhoršilo s nárůstem hmotnosti.Mé okolí mě vnímá pozitivně,kluci mi říkají,že mi to sluší ale já jako bych nikomu nevěřila mám svojí pravdu:( Jediné co si teď přeju,zastavit to krvavé.Nechápu,proč mám radost když se bouchnu,že se mi udělá modřina:(Jsem vůbec normální?Můžu se toho někdy zbavit?A jak?Anežka
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, z toho co píšete vyplývá, že potíží máte celou řadu a navíc i jejich míra je závažná. Jsem přesvědčen o tom, že se nejedná o oddělené problémy, proto by pro úspěšné a dlouhodobě udržitelné zlepšení, bylo potřeba se zabývat všemi. Při vhodné léčbě bývá i v podobných případech významné zlepšení možné, mnoho lidí dokáže zvládnout tyto obtíže natolik, že vedou vcelku běžný život. Vyžaduje to ale dostatečně intenzivní léčbu, pro kterou je navíc potřeba i čas. Vzhledem k míře a závažnosti projevů považuji za vhodné kromě psychoterapie užívat i léky. O tom, jak na vás léky působí i jaké obavy ve vás vyvolávají, je vhodné s psychiatrem otevřeně komunikovat, je pak možné zvolit léky, které lépe vyhovují - např. antidepresiva po kterých se nepřibírá. Dlouhodobá psychoterapie umožní lépe pochopit souvislosti vašich obtíží a hledat způsoby, jak se s nepříjemnými pocity vypořádat nedestruktivním způsobem. Dost možná by bylo vhodné zvažovat i některé z intenzivnějších uspořádání léčby - např. denní stacionář či pobytový program. Jako první krok by bylo vhodné navštívit ambulantního psychiatra (případně klinického psychologa) a o celé situaci se s ním poradit. Přeji ať se vám daří lépe.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den Anežko. Nemám vlastní zkušenost s mentální anorexií a sebepoškozováním, mojí diagnózou je bipolární porucha. Nicméně z popisu Vaší situace chápu, jak je závažná a složitá. Domnívám se, že by Váš současný psychický stav vedoucí k sebepoškozování mohl souviset s ne zcela doléčenou mentální anorexií a také s náhlým vysazením léků. Podle mého názoru byste měla znovu zajít k paní doktorce a zkusit se domluvit na alternativní medikaci, případně si najít jiného psychiatra, se kterým by se Vám lépe spolupracovalo. Rozhodně by Vám měla pomoci také psychoterapie, díky které byste mohla společně s terapeutem dospět k nalezení příčin Vašich problémů a pracovat na jejich postupném odstranění. Věřím, že Vám odborná podpora pomůže, neváhejte ji co nejdříve vyhledat. Držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam