Nemoc?
Dobrý den,
je mi 14 let.Poslední dobou se cítím osamělá,neustále unavená,nemůžu spát a moje oblíbené koníčky mě už nebaví. Kamarádi se se mnou baví jen ,když něco potřebují a já se jimi ještě nechám ochotně manipulovat. Vím to o sobě, Ale bojím se,že když se jim postavím tak se se mnou nebudou bavit. Nemám se ani komu svěřit,koho obejmout, A kolikrát si řikám,že svět beze mě by byl lepší. Už mě nebaví mít na sobě masku "vše v pořádku." Každý večer tak probrečím. Ještě mě teď čekají příjimací zkoušky a já jsem z toho všeho strašně moc psychicky unavená. Nevím zda je u puberťáků normální tenhle pocit "nicoty" nebo nějaká nemoc. Ale prosím poraďte mi. Už si vůbec nevím rady. Děkuji
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, není vyjímečné, že se v dospívání takovéto stavy objevují. Roli v tom hraje řada různých vlivů - biologické (např. hormony, tělesné změny..) i psychologické a sociální (hledání vlastní identity, změny v hodnotovém systému, potřeba někam patřit, vymezování se, nové druhy přátelských vztahů, partnerské vztahy, kolísání nálad, objevování nových věcí, rozvoj samostatnosti a zodpovědnosti atd.). Zároveň je dospívající mnohdy vystaven značnému sociálnímu tlaku - ze strany vrstevníků i dospělých a zároveň má omezené možnosti v tom, aby mohl žít podle svých představ.
Zda vaše potíže již překročili hranici toho, co považujeme za nemoc, si takto na dálku netroufám odhadnout. Co mi však přijde zřejmé je, že pomoc a podporu bezpochyby zasluhujete.
Pokud se vám nedaří ji najít ve svém okolí, můžete se obrátit na Linku bezpečí (telefon, email, chat) nebo navštívit "nízkoprahový klub" pro dospívající. Ty fungují i v řadě menších měst a kromě zajímavého trávení volného času je možné tam důvěrně promluvit s pracovníky, kteří mají s problémy dospívajících řadu zkušeností a případně dokáží pomoci s hledáním další péče, pokud je potřeba.
Držím vám palce a přeji ať se daří lépe.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, období dospívání a přechodu na střední školu není vůbec jednoduchou dobou a problémy, jako jsou ty vaše, má mnoho lidí. Nejste v tom sama, jen to všichni obvykle před ostatními tají – a tak v nás vzniká pocit, že „všichni ostatní jsou OK a jen já mám problémy“. Nosit masku „vše v pořádku“ je vyčerpávající, zkuste najít mezi vašimi blízkými někoho, komu se můžete svěřit a kdo vaše pocity pochopí. S rodiči to nejde? Zkuste to a případně je požádejte, aby vám pomohli najít pomoc, pokud vám sami nebudou umět ulevit. Není vůbec ostuda obrátit se třeba na školního psychologa, apod. Mohl by vám pomoci vyznat se i v tom, proč se na vás kamarádi obrací jen pro pomoc a co s tím. Rozhodně to nevzdávejte, každý máme těžká období, ale s odstupem času pak uvidíte, že vás to něco naučilo a že se v životě střídají horší a lepší doby. Držím vám palce, určitě to zvládnete.
Zpět na seznam