Nenávist k lidem

Dobrý den, nevím si rady,provozuji čerpací stanici,je topřímý a denní kontakt s lidmi. Mám zaměstnankyni, která posledního půl roku má problém v komunikaci se zákazníky. Je na ně a na jejich potřeby, jak sama říká, alergická. Někdy je prý až nesnáší. Obtěžuje jí i pouhý dotaz od zákazníka. Když jsem jí chtěla vyslechnout, jestli má nějaké problémy a mohu jí s nimi pomoct, řekla, že se s tím popere sama. Vím, že v minulosti měla problémy s depresí. Chci jí pomoct, nevím jak? Zároveň také nechci, aby se k zákazníkům chovala takto nesnášenlivě. Začínají si stěžovat a bohužel mají pravdu. Paní je 53 let a nechci ji nějak ublížit. Děkuji za radu. Bohdana
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, Bohdano. Je mi sympatický váš vstřícný přístup k zaměstnankyni i to, že přemýšlíte, zda jsou nějaké další způsoby. Přijde mi pochopitelné, že v chování k zákazníkům je třeba dodržovat určitá pravidla a pokud toho není pracovník schopen, nemůže práci vykonávat. Za vhodné bych považoval jasné, ale pokud možno vlídné a klidné, pojmenování problému. V tom bývá užitečné oddělovat konkrétní chování od člověka (nikoli „jste nezdvořilá“, ale „když se chováte nezdvořile“). Zároveň lze pojmenovat hrozící následky (nemohu si dovolit, abyste mi odrazovala zákazníky) i nabídnout, jaké varianty pomoci či úlevy jsou možné (dovolená, zkrácení úvazku, nemocenská, neplacené volno, přeřazení na méně náročnou práci..). Pokud to považujete za vhodné, přijde mi možné i vyjádření osobních prožitků a myšlenek („.. ráda bych vám pomohla / nerada ublížila .. ale bez změny chování tady pracovat nemůžete..“). To jakým způsobem a s kým bude paní své problémy řešit je pak její zodpovědnost. Držím palce.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, Bohdano. Velmi si vážím toho, že jste se obrátila na naši poradnu, nebo obecněji toho, že hledáte radu v této situaci. Považuji rovněž za správné, že se ptáte vaší zaměstnankyně, zda má problém, se kterým by potřebovala pomoci. Napadá mne k tomu to, že možná dalším krokem by mohlo být pojmenování onoho problému nahlas. Jinými slovy - člověk, který je ponořen do vlastní psychické nepohody, si sice může být vědom toho, že se nechová zrovna korektně, ale také nemusí úplně vědět, jak moc to vadí. Navíc je možné, že si toho paní vědoma je, ale že to vůbec nedokáže potlačit. Zkouší pracovat i za špatného rozpoložení, respektive riskuje a zkouší dojít, kam až ji pustíte. Já být vámi, zkusila bych jí nahlas říci, že vás její jednání může poškodit, že za těchto podmínek to nejde. Její problém stává se vaším problémem. Zamyslela bych se nad tím, co by se stalo, kdyby paní třeba na nějakou dobu odešla na nemocenskou nebo dovolenou, může se vrátit? Nepotřebuje zkrátit úvazek? Zní to možná, jako nepřekonatelně těžká věc, ale ne všichni, kdo mají momentálně nějaké psychické obtíže, je nutně musí popírat. Jsou i tací, kterým se může ulevit, pokud se o nich začne mluvit.


Zpět na seznam