Nepotřebnost

Dobrý den, je mi 15 let a poslední dobou pociťuji silné myšlenky nepotřebnosti. Myslím, že to začalo, když jsem dopsal přijímací zkoušky na SŠ a od té doby mám pocit, jakoby už nemělo smysl se snažit. Snažit se rozvíjet a snažit se něco dokázat. Neustále myslím nad tím, jestli mám nějaký smysl pokračovat, studovat a následně pracovat. Nevím jestli má tento život smysl a nejsem si jist , že jsem zde potřeba. Přeci jenom vybral jsem si obor, který pokud vystuduji budu využívat pouze k vydělávání peněz z lidí jako jsem v tuto dobu já. K této stránce mě přivedla přítelkyně a ona byla obecně první, kdo mi začal naslouchat a snažit se mě posunout ovšem marně. Doufám, že naleznu řešení zde. Děkuji, M.
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, děkuji za důvěru, s jakou se na naši poradnu obracíte. Mrzí mne, že prožíváte období pochybností, kdy zvažujete, zda má tento život smysl, zda má smysl se dál snažit, pokračovat ve studiu a dál v práci. Zároveň mě ale těší, že jste nalezl spřízněněnou duši, Vaší přítelkyni, která Vám naslouchá a snaží se Vás podpořit. Nevím, jestli Vám zde takto na dálku mohu nabídnou řešení, jak doufáte, ale pokusím se Vám nabídnout alespoň další pohled. Nepíšete, jestli se ještě něco dalšího ve Vašem životě v poslední době stalo, co by pochybnosti o smyslu života zde odstartovalo. Píšete ale, že přítelkyně byla obecně první, kdo Vám začal naslouchat, a proto mne napadá, jaké máte rodinné zázemí, jak moc se můžete o svých pocitech a pochybnostech zmínit doma? Procházíte aktuálně jedním z nějnáročnějších období života člověka, dospíváním, kdy se hodně věcí mění. Nejen kolem nás, ale hlavně my sami. Je úplně přirozené, i věděcky popsané (například E. Erikson o tom hezky píše, kdybyste si chtěl přečíst více), že člověk prochází v období dospívání krizí identity, kdy zpochybňujeme to, co nás do této doby určovalo (často rodiče a autority okolo). A vybudováváme identitu novou, na kvalitativně vyšší úrovni, která je založená na poznání a přijetí sebe sama, na budování vlastního místa ve světe, upevňování svých názorů, postojů a hodnot. Každý člověk toto období růstu a změn prožívá jinak, každého krize může být jinak hluboká a dlouhá. Tím Vám chci říct, že pochybnosti o smyslu života jsou do jisté míry přirozenou součástí toho, že se měníme, dospíváme. Důležité ale je, aby Vás úplně nepohltily. Je dobré věnovat se věcem, které Vás těší a přináší radost, a úvahám o smyslu života se věnovat jen do takové míry, aby Vás nevykolejily z běžného života. Je fajn pěstovat si někoho, se kterými můžete hovořit o tom, co prožíváte, kdo Vás vyslechne, podělí se o svou zkušenost. Můžou to být blízcí lidé z rodiny, kamarádi, partnerka. Doporučím určitě pěstovat nějaký koníček či zájem, čemu se rád věnujete a můžete se realizovat, to Vás může ukotvit ve chvílích pochybností. Je ale možné, že Vás myšlenky, o kterých píšete, zaměstnávají tolik, že je těžké si od nich odstoupit, abyste se mohl věnovat něčemu dalšímu. Pak je určitě možné obrátit se na odborníka (školního psychologa, výchovného poradce, to bývá nejsnazší volba, když je ve škole po ruce) a s ním probrat, co se děje. Než se snažit přijít na to, jaký smysl život má je lepší životu ten smysl dávat každý den.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Z vašeho dotazu, či spíše komentáře, jsem úplně neporozuměla, co vás vlastně trápí, je pro mě i otázkou, zda to sám víte. Pokud je to tak, že jste u přijímacího řízení uspěl a nyní se cítíte spíše zle, tak mě napadá, že možná ještě dobíhá stres, který jste možná prožíval. Bývá to tak, člověk se vystresuje, napne síly a najednou není nic, co by jej hnalo dál, musí zase nějakou dobu odpočívat. Pokud už tuhle fázi máte za sebou, můžete mít deprese. Další varianta, která mě napadá, je, že jste si nevybral dobře obor, respektive, že jste to nebyl vy, kdo ho vybíral. To se někdy stává. Úplně chápu vaše rozhořčení nad tím, že byste měl dělat práci jen pro vydělávání peněz, natož " peněz z lidí", jak píšete. Pracuji v pomáhající profesi, dost často to pomůže i mě, protože dělat něco pro druhé, v životě dává smysl. Nicméně nevěšte hlavu, i obor se dá změnit, dá se pracovat i mimo obor a člověk nakonec může mít koníčky, které ho baví, můžete se realizovat i mimo práci, třeba úplně jinak než pracovně. Jste mladý, všechno se může ještě mnohokrát změnit.


Zpět na seznam