Neřešené sebeublížení

Dobrý den, můj 28letý bratr stále žije s psychicky labilní matkou, která bohatě psychicky vydírala mého otce (ublíží sobě, nám tehdy ještě jako dětem apod. - jsou již 8 let rozvedení).S bratrem se nyní po více než 3 letech rozešla dívka a on začal napodobovat matčino chování - vydírání s tím, že to "dovádí k dokonalosti" - holce posílal fotky jak se věší, vyfocený nůž u ruky...Trvalo to asi měsíc, kdy mu naznačovala, že s ním být nechce,o víkendu vztah s ním ukončila už oficiálně a jasně.Ačkoliv to vypadalo, že to vzal v klidu, večer vzal nůž, šel do pokoje, kde přespávala (shodou okolností u naší 13leté sestřenice, byt je v rámci RD kde bydlí, nebyl tedy problém se tam dostat), a před oběma děvčaty se dvakrát sekl do ruky.Podřízl si žíly i šlachy, byl pravděpodobně dost opilý, teta se strýcem mu pomohli a počkali s ním do příjezdu záchranky.Záchranáři hovořili i s jeho bývalou dívkou ihned po činu, samotného bratra odvezli na sešití do nemocnice.Ještě v noci ho ale pustili domů, dívkám nedali žádné léky na uklidnění, bratrovi pouze antibiotika na ruku, nemá ani neschopenku!Ráda bych se tak zeptala, jak funguje náš systém, že se toto, konkrétně jeho propuštění, může stát?Nůž mohl použít i proti děvčatům...Naše matka mu více než dostatečně ukázala způsoby takovéhoto vydírání, ovšem ani ona nikdy nezašla tak daleko, že by proti sobě doopravdy vztáhla zbraň.Jak je možné, že ho propustili a dál to nikdo neřeší?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, to že někteří lidé v dospělosti opakují chování, které je samé zraňovalo v dětství v původní rodině, se bohužel stává. Příčin je víc, zjednodušeně však lze říci že díky genetické výbavě i výchově máme často podobné psychické dipozice jako naši rodiče, a že od rodičů jsme se naučili (často neuvědomovaně) určité normy a modely chování. Tato dispozice je pak samozřejmě modifikována dalšími vlivy - jinými (adekvátnějšími) zážitky a zkušenostmi, výchovou mimo rodinu, sebevýchovou v dospělosti či prostřednictvím psychoterapie. Tyto okolnosti chování vašeho bratra zřejmě z části vysvětlují, ale samozřejmě neomlouvají, zvláště když tím traumatizuje další lidi včetně 13leté slečny. Proč došlo k uvedenému postupu v případě vašeho bratra nemohu posoudit, ale také ho považuji za nešťastný. Člověk, který je nebezpečný sobě nebo okolí (váš bratr splňoval zřejmě obé) může být hospitalizován na psychiatrii bez toho aby s tím souhlasil. Je-li to vlivem intoxikace alkoholem či jinými látkami, bývá odvezen na záchytnou stanici. Pokud chování není způsobeno psychickým stavem, bývá zadržen policií. Obdobně mohou být hodnoceny i fotografie jak se věší nebo někomu vyhrožuje - v tu chvíli je možné kontaktovat záchrannou službu či policii. Bývá vhodné o tom, co situaci předcházelo informovat jak záchranáře na místě, tak případně i lékaře v nemocnici. Nedobrovolná hospitalizace slouží primárně k ochraně dotyčného a jeho okolí, zároveň však mnohdy bývá zahájením léčby, která může toto chování významně ovlivnit. Za důležité považuji též zvážit opatření, aby se situace neopakovala a neohrožoval znovu své okolí. Dále pak promyslet scénáře co učinit, pokud se tak stane. Řadu informací a strategií lze nalézt na webech organizací pomáhajícím obětem domácího násilí (včetně psychického), některé organizace mají i telefonní poradenskou linku a užitečné kontakty. Pokud některá z dívek bude potřebovat odbornou pomoc či radu, může se obrátit na klinického psychologa či linku důvěry. Držím vám palce!
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. jestli tomu dobře rozumím, ptáte se na to, jak u nás funguje systém péče o lidi, kteří jsou nějak psychicky ve velké nepohodě, ale sami nemají motivaci svůj stav řešit. Z psychiatrických důvodů lze nedobrovolně hospitalizovat pouze člověka, který je nějakým způsobem nebezpečný sobě, nebo svému okolí. Situace, kterou popisujete, mi přesně tento stav evokuje. Vše však vždy záleží na tom, jak situaci vyhodnotí lékař, ke kterému se dotyčný dostane. Nevím, kolik měl lékař v nemocnici informací o kontextu toho, co se vlastně stalo. Zda řešil pouze zranění, nebo i to, jak se to stalo. Zdá se, že bratr by psychologickou či psychiatrickou podporu rozhodně potřeboval. Zkuste mu vyjádřit své obavy o něj a motivovat jej, aby se někomu svěřil. Nic víc totiž obvykle blízcí dělat nemohou. Pokud by bratr v ohrožujícím jednání pokračoval, neváhejte volat sanitku a popsat jeho zdravotní stav po psychické stránce, aby se začal řešit zkutečný problém a ne jen důsledek v podobě pořezané ruky. Držím palce, aby se situace dál nevyhrocovala a bratr našel odpovídající pomoc.


Zpět na seznam