Nesnášenlivost část 1

Dobrý den, rozhodla jsem se Vám napsat proto, že už nevím jak dál. Už delší dobu mám problém s tchýní. Myslela jsem si, že si to nějak vyřeším, ale je to spíš horší. Můj příběh je dlouhý, mám toho tolik na srdci, že se bojím, aby to nebylo chaotické. Doufám, že z toho neskončím jako nejhorší já. Začalo to tím, že jsem s přítelem byla krátce a otěhotněla jsem s ním. Teď už máme 14ti měsíční dcerku. Jelikož přítel nepracuje a nevypadá to že by v nejbližší době začal pracovat, bydlíme s jeho mamkou. Začátky bydlení s přítelem byly celkem těžký. Ikdyž jsem ho měla ráda, tak jsem po pár dnech, týdnech začala mít ponorku, protože jsem neměla žádné to soukromí. Byly jsme spolu 24/7 a mě to dost vadilo. Jsem totiž spíše taková ta introvertka, co jí stačí pár kamarádů a miluje chvíle jen pro sebe. No postupem času jsem si na to zvykla a teď už mi to nepřijde hrozný. Teď ale ten problém kvůli kterému píšu. Mám problém s přítelovou mamkou a nebo sama se sebou, jak se to vezme. Vůbec nevím jak to popsat. Na začátek chci jen říct, že je hodná a vycházíme spolu. Jedná se o moji dceru. Přijde mi, že ji má ráda až moc a tráví s námi hodně času. Kdykoli mě s malou slyší, že jsme v obýváku, hned za námi jde. Hraje si s dcerou. Porád ji pusinkuje, často říká "ty jsi moje..sluníčko, beruška, babičky" , pořád ji nosí. Ze začátku mi to ani nevadilo. Pak ale měla asi 8 měsíců zpátky nehodu, takže byla 3 týdny doma a chodila pořád za náma a od té doby mi začala vadit její přítomnost.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zcela chápu, že vám takové soužití může vadit a pokud trvá delší dobu (a nedávno bylo ještě intenzivnější kvůli tchýnině nemoci), může být až k nesnesení. Zároveň však mám pocit, že chování babičky příliš nevybočuje z toho, co je u řady babiček, které se upnou na svá vnoučata, obvyklé. MYslím, že by bylo vhodné, abyste se domluvili na pravidlech vzájemnéhou soužití, včetně pojmenování prostor (či časů), které budou respektovány jako soukromé, když se pohybujete na tak malém prostoru. Dále může pomoci, kontakt "naředit". V domluvených časech a prostorech, můžete být s dcerou sama; v jiných se může kontakt překrývat a v jiných může být péče ponechána zcela na babičce. A vy můžete onen čas využít, jak potřebujete - zajít na nákup, na procházku, zasportovat si, vidět se s kamarádkou, zalézt si do postele a číst knihu... Když budete mít v důsledku vhodně stráveného času více energie nebo budete spokojenější, dokážete pak řadu nepříjemností lépe snášet. Systémovým řešením, jak zřejmě tušíte, by pak bylo samostatné bydlení. O tom, co vám v tom brání nepíšete téměř nic. Odhaduji, že i toto téma může být vydatným zdrojem frustrace a je možné, že v pocitech vůči tchýni se projevuje i naštvání na to, že takové situace musíte vůbec zakoušet. Držím vám palce a přeji hodně sil. Doufám že se vám podařít najít způsob, jak žít spokojeněji.
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den! Děkujeme Za Váš dotaz do poradny. Popisujete soužití s matkou Vašeho přítele, které má svá úskalí, přestože je na Vás hodná a vycházíte spolu. Také je pro Vás náročné žít s přítelem, který je neustále doma a zdá se, že ani v následujícím období to nebude jinak. Naprosto Vaše pocity chápu. Vaši potřebu soukromí a ticha. Sama bych to cítila stejně. Zkuste si nejdříve sama promyslet, kolik potřebujete času jen pro sebe a svoji dceru, kolik času chcete trávit jako rodina s partnerem a jak by měly probíhat návštěvy partnerovy matky. Dělejte si poznámky, pomůže Vám to utřídit si myšlenky a lépe pak vyjádřit, co potřebujete. Jakmile budete připravena, můžete začít s partnerem i jeho matkou komunikovat o Vašich potřebách. Se vzájemnou úctou probrat možná řešení a nastavit si hranice. Váš partner i jeho matka mají zase své představy, pokuste se najít shodu, pokud chcete bydlet pohromadě. Přeji Vám i Vaší rodině klid a pohodu!


Zpět na seznam