Nešťastná doma

Dobrý den, jako většina mám problém. Prvně chci říct, že jsem velmi ráda za existenci této organizace, a že jsem na ni narazila. Mým problémem je snad proskrastinace, ale zcela se s tímco pojmem neztotožňuji. Je to zvláštní a nastává jen, když jsem doma. Abyste rozuměli, jsem v 1. Ročníku na vysoké škole a mám to štěstí, že ne všechny hodiny jsou distanční formou. Proto když jsem ve škole, učím se, jsem šťastná a mám chuť do dalšího dne a něco dělat. Bohužel když přijedu domů, je tomu úplně jinak. První den ještě cítím energii, ale čím déle jsem doma a čím víc času vidím a vnímám svou mámu, nechci nic dělat, zvládat maximálně scrollovat na istagramu, dívat se na seriály a často myslet na jídlo. Hlava je absolutně otupělá a roztěkaná a putují jí jen negativní myšlenky. Domů se ale většinou těším, že všechny uvidím, ráda si udělám čas na přátelé, které tu mám a jsem s nimi veselá i na rodinu se těším, ale pak se to po chvíli přehoupne a ja cítím strašnou tíhu a nemůžu se pořádně nadechnout celý den plus mozek funguje, jak jsem už popsala. Pokud byste mi odpovědi a poradili, či dokázali mě nasměrovat, co změnit, a na co se zaměřit nebo v čem to vše čiší, budu vám nesmírně vděčná za svůj budoucí prožitý život. Děkuji.
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, děkuji za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. Z toho, co popisujete usuzuji, že máte dobrou schopnost pozorování sebe sama a toho, co prožíváte, což je dobrý základ k tomu, abyste mohla udělat změnu, kterou si přejete. K odpovědi na to, v čem to vše čiší, by bylo potřeba ještě více toto uvědomování si sebe a svých prožitků prohloubit, kultivovat, jedním z nástrojů pro to je psychoterapie, a k tomu se ještě vrátím. Popisujete, že po návratu domů ze školy po několika dnech ztrácíte chuť cokoliv dělat, máte negativní myšlenky, cítíte tíhu a nemůžete se pořádně nadechnout. Některé z těchto obtíží by mohly ukazovat na prožitek ne zcela uvědomované úzkosti. Zmiňujete vaši mámu, myslíte tedy, že Vaše prožitky mohou souviset s něčím mezi vámi a mámou? Mohou mít totiž z obecného pohledu více vysvětlení a jelikož neznám více podrobností, nastíním Vám jen nějaké domněnky. Jedna z možností je, že se domů vracíte vyčerpaná a tato nechuť do akce je odpovědí na to, že potřebujete odpočívat, zklidnit a dostat k sobě. Jiná možnost může být, že atmosféra doma, aniž byste si toho byla dobře vědoma, nějak souvisí s tím, že se dostáváte do stavu, který popisujete. Může být, že se doma vracíte do starých kolejí, ačkoliv nyní jste již dospělá a za sebe zodpovědná osoba, otázka je, do jaké míry Vás i okolí takto bere. Další možnost může být, že Vám vyhovuje režim který ve škole máte, ale doma možná nemáte a pak je težké se v aktivitách úplně nerozvolnit. Možností vysvětlení může být ještě dlouhá řada, a od nich by se teprve odvíjelo doporučení, co tedy dělat. Abyste si mohla lépe přijít na to, co se uvnitř Vás doopravdy děje, je nejlepším nástrojem dlouhodobá psychoterapie. Také si můžete s někým blízkým na to téma zkusit do hloubky pohovořit s tím, že chcete prozkoumat co nejvíce, jak se doma cítíte (pocity), co vám běží hlavou (myšlenky) a jak se cítíte po tělesné stránce (prožitky v těle). Můžete se i obrátit na některou z poradenských telefonních linek jako například terapeutická linka Sluchátko. Obecně bych také doporučila i doma dodržovat režim, nastavit si pravidelnou fyzickou aktivitu, pravidelný spánek a spánkovou hygienu a zařadit aktivity, které Vás těší společně s povinnostmi, které máte. Přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam