Nevím co se sebou
Nevím jak rozumět tomu co se semnou děje. V životě už jsem si pár ne pěknými věcmi prošla a jelikož jsem hodně citlivá nesu to dost těžce,ale ne před ostatními ,to dělám že jsem v pohodě ze se nic neděje ,da se říct že je to takový automaticky režim. Ale v momentě kdy jsem sama to na mě dolehne a já padam do docela těžké deprese. Je mi všechno jedno a říkám si by bylo nejspíš všem lépe beze mě. Nějakou dobu už jsem na tom celkem dost špatně ,a zvazuju návštěvu psychologa ,jenže mám strach tam jít jelikož mi ještě není 18( za par měsíců ano) a nechci to nikomu říct . Nevím ani jestli bych se ze vším dokázala svěřit psychologovi ...
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
k obsahu vašich prožitků a obav se trefně vyjadřuje peer poradkyně dále. Doplnil bych především to, že jako psychologové a psychoterapeuti jsme zvyklí, že pro naše klienty je mnohdy obtížné o problémech mluvit. I na to, že souvislosti a pozadí potíží je někdy předkládáno "chaoticky" či po částech - to ostatně bývá odrazem toho, co dotyčný prožívá. Mnohdy již společná snaha o uspořádání a pochopení těchto souvislostí vede k novým pohledům, přehlednosti a zklidnění. Myslím že návštěva odborníka by vám mohla být ku prospěchu.
A nyní k praktické části otázky - informování rodičů. Dle zákona o zdravotních službách může o své péči dospívající rozhodovat v míře, která odpovídá jeho rozumovým schopnostem. V psychologické praxi není obvykle souhlas rodičů s návštěvou vyžadován od 15-16let, nicméně by bylo vhodné se na to při objednávání se zeptat. (Stranou nyní nechávám to, že časem může být pro vás užitečné o tom s rodiči hovořit - což ale vnímám jako možnost a vaše rozhodnutí.) Další možností je poradit se pro teď alespoň anonymně telefonicky (linky důvěry, Linka bezpečí) i když osobní kontakt považuji v dlouhodobější péči za nenahraditelný.
Přeji hodně štěstí
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Sama jsem dlouho váhala s návštěvou odborníka (ať už psychologa, nebo psychiatra) a podobně jako vy jsem se snažila vše vydržet a přetvařovat se. Určitě je dobře, že jste silná, ale dlouhodobě se tento tlak nedá vydržet. Dnes vím, že čím dříve se začnou věci řešit, tím lépe. Pokud začínají psychické obtíže v pubertě, je to náročné už proto, že je to velmi citlivé období pro každého. Ale mladý člověk v sobě může najít spoustu motivace a podaří-li se vám to, může vám v dalším životním období velmi pomoci. Říkáte vlastně, že si nerozumíte. Já měla ve všem zmatek, a když jsem se začala léčit, postupně jsem se začala ve věcech orientovat, protože jsem jim věnovala v terapii čas. Jinak mám dojem, že návštěva psychologa by mohla snad proběhnout i tehdy, kdy ještě nejste zletilá, u psychiatra byste patrně potřebovala souhlas rodičů do 18 let. Držím palce.
Zpět na seznam