nevím jak dál ..

Dobrý den.Jsme důchodci,manžel po infarktu jí hodně léků na které popíjí.A je hodně na mě agresivní i když nemá vypito..Nevím jak se už chovat,nesmím nic říct,vše si vstáhne na sebe..Přes den sedí u TV v obyváku,na noc je ve svém pokoji.Já jsem stale v ložnici,kde mám TV i PC.Pouklízím byt a jdu do ložnice,ale to neni život,stale jen tam být zavřená sama.Sám jde na kolo a nebo do hospody,ani neřekne kde jde a já musím říkat i když jdu do obchodu.Nejraději by byl kdybych nechodila nikam,protože když někam jdu a přijdu tak řve. .Když jedeme k rodině,on je tam tichý,ale jen dojedeme domů už je uplně jiný,jako bych žila s dvěma muži.Je vstahovačný,každou hádku vlastně vyvolá a pak řekne,že já a on se jen branil.Je takový už několik let a stale se to zhoršuje.Poslední dobou řve často. Vyčítá mě věci které se nikdy nestaly.Teď se snažím raději nic neříkat a on si pořve a pak přestane.Ale někdy to nejde vydržet jak mě uraží,si myslím,že si to nezasloužím.Jinak nemá o nic zajem,ani o hygienu,nepřevlíká se ,ani někdy do postele .Peníze máme každý svoje,sami si nakupujeme,tak to chtěl.Takže v bytě žijeme jako dva spolubydlící.Už nevím jak se chovat k němu,ať dělám co dělám vše je špatně.Sama začínám být nemocná arytmie,astma a potřebuvala bych trochu klidu.Manžel nechce k psychologovi,pry žadný problem nemá. Nechci manžela opustit ve staří,ale život jen vedle sebe a ještě ne klidný je dost těžký.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, především mi jde hlavou, že žít v takových podmínkách musí být těžké a smutné. Vedle psychosociální zátěže (např. náplň dne a smysl života po odchodu do důchodu, nespokojenost v sociálních vztazích apod.) mohou změny v chování vašeho manžela souviset se změnami v mozku např. v důsledku prodělaných infarktů, počínajícího neurodegenerativního onemocnění (tzv. stařecké demence) či nadužívání alkoholu a léků. Za vhodné bych považoval začít lékařským vyšetřením (praktický lékař či psychiatr) pro posouzení možných tělesných příčin, což je důležité i z toho hlediska, že průběh onemocnění mozku je možno léky výrazně zpomalit, taktéž existují léky na zmírnění poruch chování s tímto spojené. Pokud manžel odmítá k lékaři jít, zvažoval bych zda nezajít za manželovým praktikem, probrat s ním situaci a zkusit domluvit zda nemůže vyšetření udělat např. v rámci preventivní prohlídky. Za stejně důležité však považuji i to, abyste myslela na sebe a zohledňovala své potřeby. Vhodné bývá starosti sdílet s blízkými lidmi (v rodině i mimo ni), požádat o pomoc a podporu je-li to možné, věnovat se vlastním zájmům a koníčkům abyste měla kde nabrat energii. Pokud člověk zůstává se svými starostmi sám a pohybuje se jen v takovémto prostředí, přestává si mnohdy uvědomovat své potřeby i to, že řadu věcí si nemusí nechat líbit a má na ně nárok (například se vídat s přáteli). I když je to smutné a chápu že si to nepřejete, někdy nezbývá nic jiného než "záchrana útěkem" (nastálo či alespoň několik hodin denně), protože setrváváním v takto obtížných podmínkách by byl jen další nešťastný život. Radu a podporu vám mohou nabídnout i na některé z krizových telefonických linek pro seniory. Držím vám palce


Zpět na seznam