Dobrý den,
Pred 4 lety jsem byla v podvýžive, jsem nejedla nic jenom jsem pila vodu. Popritom jsem pravidelně cvičila každý den takže jsem pak byla hubená. Pri své výšce 174 cm jsem vážila 59 kg a pořad jsem jsi pripadala tlustá. Podle mých rodiču jsem jenom v tomhle období byla hubená a tým podle nich automaticky i krásna. Pak jsem se zamilovala a začala jsem normálne jíst. Teď mám o zhruba 15 - 20 kg víc a cítim se šťastnější a spokojnější ale jenom do ty doby do kdy nezačnou me rodiče obracet každý rozhovor na to, že vypadám špatně a mněla bychom méne jíst i když denně sním max 1 200 kcal. Muj přitel se na to hodně zlobí protože chce abych byla zdravá a nechyběli mi žádny živiny. Vím, že bych jsem mněla jíst víc a taky i chci ale pak jsem zase terčem kritiky ze strany rodičů. Jakékoliv potíže obrací na to, že jich mám z toho, že jsem tlustá i obyčejnou rýmu. Jako kdyby byli hubeností přím posedly. I když jsem už dávno dospělou osobou a nebydlím s nima tak mi jejich názory dokáži hodně ubližit. Když jsem jim o tom řěkla, že mně to trápi tak v tom pokračují s oduvodnením, že to delaj jenom pro mé zdraví a proto aby jsem nemnela zdravotní potíže. Když sním něco kalorického tak na mne pak prijede pocit viny. Když jsem byla ditě tak mi to řikali rodiče věci typu, že jsem neschopná a nikdy nic nedokážem. Cokoliv jsem udelala bylo to pro nich všechno málo a tak je to i doteď. Nevím jakou cestou mám jít ven z tohohle začarovanýho kruhu. Přědem děkuji za radu.K.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, potíže které popisujete se minimálně blíží poruchám příjmu potravy, zvláště hladovění a prožívání "tloušťky" v období před 4 lety Zdá se, že vy sama se snažíte dodržovat relativně přiměřené stravovací vzorce a máte v tom podporu od přítele. Důležitá mi přijde i zkušenost, že při současné váze jste celkově spokojenější. Problematické je však chování rodičů, které vás jednak zraňuje, zároveň vás však i posouvá směrem k opětovným probémům s jídlem (projevem jsou výčitky spojené s jídlem, negativní sebeobraz apod.), což vás může ohrožovat vážnými problémy v budoucnu. Tomu, proč se tak chovají nerozumím, jisté však je, že by bylo vhodné, abyste se před tím chránila. Můžete jim znovu zkusit vysvětlit (třeba i formou dopisu či emailu) co s vámi jejich chování dělá a jak vás poruchy příjmu potravy ohrožují. Můžete jim i doporučit aby si o tom něco přečetli (např. na Anabell.cz jsou ke stažení zdarma kvalitní publikace jak pro lidi s PPP tak pro jejich blízké). Pokud se jejich chování nezmění, nezbyde zřejmě nic jiného, než nastavovat hranice "na tvrdo" - ukončit hovor či odejít, pokud vás budou zraňovat a ohrožovat. Možná je právě tento přístup naučí, co si k vám nemohou dovolit, pokud s vámi chtějí udržovat kontakt. Chápu, že takovéto vymezování pro vás asi bude nepříjemné a obtížné. Bylo by proto vhodné, mít v tom podporu. Nešlo by jí získat od přítele? Další podporou by pak pro vás mohla být docházka do psychoterapie, která by vám zároveň mohla být užitečná i v dalších oblastech. Stejně tak by byla psychoterapie vhodná v případě, že se vám nebude samotné dařit dodržovat přiměřené stravovací vzorce, bude vás to stát příliš úsilí, či "jen" budete mít pocit, že byste potřebovala radu či podporu.
Držím vám palce!