Nový začátek
Dobrý den. Chtěla bych začít znovu. Celý život se podřizuji rodičům a snažím se zavděčit (nejen jim), ale stále nevnímám úspěch. Přijdu si méněcenná. Chci konečně začít žít podle sebe, pocítit svobodu a přestat se bát, že na mě budou koukat skrz prsty, budou mě soudit a kárat, že vše, co dělám, není správné.
Mám manžela, malé dítě a druhé čekáme (doufala jsem, že po založení rodiny bude konečně klid, protože jsem X dlouhých let poslouchala, že kdysi to bylo tak a tak, a že rodiče už dávno měli rodinu). Chci začít znovu. Manžela vnímám jako kamaráda, spolubydlícího. Představa žít spolu jako partneři se mi absolutně příčí. Děti samozřejmě bezpodmínečně miluju.
Došla jsem k tomu, že mě šíleně zžírá představa, že nebudu moct dále žít v našem společném domě (potažmo vesnici), ačkoli v něm od začátku nedokážu najít štěstí. Plno dní jsem probrečela, když jsem si uvědomila, že už nikdy nebudu žít v domě rodičů. Bohužel hodně celkově žiju minulostí a přítomnost mi bezděčně proplouvá mezi prsty. Chtěla bych, prosím, nějakou radu, jak se dokázat odpoutat od těchto materiálních věcí a minulosti (opravdu si už přijdu jako blázen, protože stále přehrávám dokola celý život a samozřejmě je to formou výčitek, co všechno jsem měla udělat jinak). Cítím, že mě to opravdu duševně hodně blokuje, i když vím, že pro štěstí jsou daleko důležitější věci a především pohled dopředu.
Předem moc děkuji.
Hezký den.
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, děkuji za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte, i za otevřenost, s jakou svou situaci popisujete. Chci velmi podpořit odpověď naší peer poradkyně Jany, v mnohém jsou to slova i doporučení, která bych Vám psala já, a tak podepisuji doporučení kontaktovat psychologa, psychoterapeuta a dát si čas a prostor Vaše myšlenky a pocity prozkoumat a porozumět souvislostem.
Určitě chci dodat, že z profesní i vlastní zkušenosti vím, že období mateřství je pro nás ženy velmi náročné, na fyzické, psychické i vztahové rovině. Ovlivňují nás hormony, nové role, spánková deprivace, změna celého kontextu našeho života. Vnímám jako nesmírně důležité mít pro sebe alespoň nějakou podporu v tomto období, protože být na to sama je někdy příliš těžké. Pokud podpora nejsou rodiče, sourozenec ani partner, lze ji najít v již zmíněné terapii. Vedle toho je dobré budovat další oblasti, které podporu poskytnou, například blízká kamarádka. Lze vědomě vztah s přáteli prohlubovat setkáváním a přinášením hlubších témat ke sdílení (pokud to druhá strana unese). V mnohých místech také fungují podpůrné skupiny pro ženy s dětmi, kde dochází ke sdílení starostí i radostí, a vedle inspirace, jak řešit různé životní situace, je často uzdravující slyšet, že podobné starosti jako my, řeší i řada dalších žen. Poznání, že v tom “nejsme sami” je velmi léčivé. Doporučuji podívat se, zda ve Vašem okolí nějaká taková skupinka funguje (mateřská centra, kluby, svépomocné organizace, zkusit hledat na internetu či sociálních sítích).
Píšete, že chcete začít znovu. Úplně rozumím tomu, že taková představa může přinášet úlevu od toho, co žijete teď. Chci Vás jen podpořit, že zlomové nové začátky jako cesta k lepšímu vždy úplně fungovat nemusí, spolehlivější ikdyž náročnější cestou bývají změny postupné.
Ke konci Vašeho dotazu píšete, že byste chtěla radu, jak se odpoutat od minulosti, aby Vám přítomnost neproplouvala mezi prsty a mohla jste hledět dopředu. Přesto, že ve velké zátěži, kterou mateřství a těhotenství k tomu rozhodně je, se těžko vnášejí do života nové věci, zkusím nadhodit pár nápadů. Relaxace a meditace jsou dobrým způsobem jak alespoň na chvíli zklidnit a vyladit mysl. K tomu pohyb, procházka v přírodě, jóga, či alespoň občas chvíle pro sebe, kterou se pokusíte naplnit pozitivními myšlenkami. V současnosti je velkým trendem koncept Mindfulness, neboli všímavosti či vědomé pozornosti, ke které naleznete spousty článků a literatury a mohly by Vám přinést inspiraci, jak věnovat pozornost věcem “právě teď”. Související technika “vděčnosti”, tedy například denně zkusit najít, za co lze být vděčná, co ve Vašem životě nyní funguje, ač to někdy vnímáte jako samozřejmosti.
V rámci terapie rozhodně můžete přijít na velké množství Vám vyhovujících technik a cest, jak se mít ve svém životě lépe. Držím palce a přeji mnoho štěstí!
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z vašeho dotazu cítím, že nejste v příliš dobré pohodě, že to má zřejmě dlouhodobější příčiny a zároveň že se chystáte k velkým životním změnám. Dovedu si představit, že byste věci chtěla rychle řešit, aby se vám ulevilo. Zároveň ale změny mohou ovlivnit kromě vás i vaše nejbližší. Z vlastní zkušenosti vím, že když je člověk nešťastný a ve stresu, když má pocity méněcennosti, často nemůže vidět věci nezkresleně (jako když si dáte něco příliš blízko očí, nakonec nevidíte nic). Proto bych vám doporučila nejdřív vydechnout a pokusit se najít klid a až pak začít věci měnit. Možná by vám rozhovory s psychoterapeutem pomohly líp se vyznat v tom, co opravdu chcete, a co je třeba ovlivněno jen nahromaděnou nespokojeností; jestli můžete existující skutečnost nějak upravit ke své větší spokojenosti, než ji začnete zcela měnit, zkrátka si věci v sobě nejdřív uspořádat, zpřehlednit a pak mít jistotu, že nejednáte pod tlakem k něčemu, čeho byste potom litovala. Je těžké najít dobrý kompromis mezi úctou a vděčností k rodičům a zároveň být v dospělosti od nich dostatečně "odříznuta", mít dobré vztahy a zároveň se nenechat manipulovat, dobře se postarat o děti a zároveň mít i své osobní štěstí. To nejsou jednoduché úkoly a myslím, že s podporou odborníka na lidské vztahy a duše by to bylo snadnější. Držím vám palce, ať to vše dobře zvládnete.
Zpět na seznam