osobné problémy

Dobrý deň, mám 20 rokov taký pocit niekedy nie v tie isté časy ale rôzne, že aj keď mám o program postarané hľadám svoje šťastie a zmysel života a prejavuje sa to pasivitou a prokrastináciou . S matkou mám stále konflikty a to spustilo mentálne ochorenie. Rodinné prostredie je nestabilné. Mama stále za mňa rozhoduje a furt hovorí ako sa mám stravovať prehnane sa do mňa stará , kritizuje, kričí , rozkazuje a ak sa nebudem podľa nej riadiť chce ma vyhodiť z domu. Potom , keď niečo zabudnem po sebe odpratať v kuchyni tak kričí a tým sa to ešte zhorší lebo ja to zabudnem. Dohodnúť sa s ňou dá len ťažko. Potom , keď na ňu normálne hovorím považuje to za týranie a chce odo mňa aby som bol milý lenže ja ju nijako netýram. Vzťahy s rodičmi nemám veľmi dobré.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, dokáži si představit, že soužití které popisujete není snadné. Tím spíše, pokud máte psychické potíže. Postupy k řešení či zlepšení situace lze zhruba rozdělit do 3 oblastí – práce na osamostatňování a hledání samostatného bydlení, kompenzování problematického prostředí (např. rozvíjením vztahů a aktivit mimo domácnost), snaha o zlepšení soužití a vztahů v domácnosti (například společným nastavením a dodržováním pravidel, komunikací o vlastních potřebách a respekt k potřebám druhých..). Pokud se vám to nedaří vlastními silami, můžete zvážit využití odborné podpory a pomoci – např. individuální psychoterapie, poradny pro rodinu, nebo konzultaci na telefonní lince důvěry. Přeji, ať se vám podaří najít způsob, jak žít spokojeněji.
Avatar

Bára

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vážím si Vašeho dotazu. Popisujete rodinné vztahy a ty opravdu někdy dokáží být velice vyhrocené. A je těžké v takovém prostředí být. Také jsem zažívala střety se svojí rodinou. A mně velice pomohlo vlastní bydlení. Ale chápu, že ne vždy je taková možnost. Další věcí, která mi velice pomohla, byla rodinná terapie. Sešla se moje ošetřující lékařka, psycholožka, sestra a maminka. Byla to velice náročná hodina a půl. Ale každý dostal prostor, aby řekl, co ho trápí a jak moji nemoc vnímá. A já si uvědomila, že boj s nemocí není pouze moje věc, ale plně se týká i mého okolí. Jsem poměrně neprůbojná, takže jsem se vždy snažila okolí vyhovět, ale někdy je opravdu velice důležité vymezit si svůj prostor. Pro mě je důležitá komunikace. Říct si, co mě vadí a je mi nepříjemné, ale zároveň i vyslechnout druhou stranu. Snad se Vaše rodinná situace trochu vyrovná. Držím Vám palce a hezký den.


Zpět na seznam