Otec mnou pohrdá

Dobrý den, podobně jako peer poradkyně mám potřebu ocenit váš aktivní a spolupracující přístup k léčbě i zdůraznit, že ho rozhodně nepovažuji za samozřejmý. Mám radost, že to pravděpodobně nese své ovoce a daří se vám zřejmě vést úspěšný život. (Doufám, že jste v tom též spokojená – o tom nepíšete.) To, jak se k vám otec chová mě mrzí. Tím spíše, že jste si své potíže sama nezvolila a děláte co můžete, aby byl jejich dopad co nejmenší. Tedy, rozhodně si nemyslím, že jste „hrozná dcera“. Co přesně se v něm odehrává, nemohu vědět. Je možné, že na vás směřuje jeho frustrace z těžkostí které mu život přinesl. Někdy lidé mohou takovýmto nešťastným způsobem kompenzovat nepříjemné emoce – například smutek a obavy. Obvykle to nedělají vědomě, což nic nemění na tom, že to vůči vám není fér. Zůstává však otázka, co s tím zkusit dělat. Především bych považoval za vhodné, abyste se před zraňujícím chováním chránila. Může to vypadat například tak, že zraňující situace budete zastavovat a opouštět (např: „promiň táto, ale já za to co mě potkalo nemůžu a snažím se dělat co je možné, aby mi bylo líp .. je nespravedlivé abys mi za to nadával .. jestli toho nenecháš, nebudeme se dál bavit..“). Podporou vám v tom může být psychoterapie. Dále můžete zkusit otci navrhnout, aby si přečetl některý z materiálů o schizofrenii pro příbuzné, nebo navštívil skupinu pro rodinné příslušníky. Můžete též zkusit navrhnout a domluvit schůzku s vaším psychiatrem či psychoterapeutem, kde byste si o tomto problému promluvili ve třech, případně i za účasti matky. Zda to bude mít nějaký přínos sice není jisté, můžete pak ale být klidná, že více již není ve vašich silách. Držím vám palce a přeji ať se vám daří co nejlépe.

Dobrý den. Děkuji, že máte zájem i o názor peer poradce. Předně bych si přála ocenit váš zodpovědný a příkladný přístup k léčbě. To, co považujete za "samozřejmé", totiž to, že se člověk aktivně o svou léčbu zajímá a využívá podporu dostupných odborníků, není totiž vůbec samozřejmé a běžné. Váš přístup je skvělý a věřím, že vám nesmírně pomáhá na cestě k zotavení a k co nejlepšímu možnému zdravému životu. Mrzí mne, že navzdory tomu zažíváte takovou míru nepřijetí a kritiky ze strany otce. Jeho postoj nehovoří nic o vás a o tom, jaká jste. Hovoří hlavně o něm samém. Zřejmě jej něco trápí a není schopen přijmout vás takovou, jaká jste a vidět vaše silné stránky a ocenit váš přístup k léčbě nemoci, kterou jste si nevybrala. Tuším, že by bylo velmi těžké snažit se jej přimět, aby sám vyhledal třeba psychologickou pomoc a přehodnotil své postoje, kterými vám ubližuje. Mnohem spíše můžete na tomto pracovat vy sama v rámci své terapie. Naučit se nenechat se jeho slovy tolik zraňovat a uchovat si svou jistotu o vlastní hodnotě. Sama mám zkušenost s tím, že to jde a terapie v tomto směru velmi pomáhá. Držím palce, jste na té nejlepší cestě.