Partner si myslí, že jsem nemocná

Dobrý den. S partnerem máme 4 letého syna, ale nikdy jsme spolu nevydrželi bydlet v jedné domácnosti. Když jsem otěhotněla, znali jsme se krátce (6 měsíců) a s těhotenstvím přišly velké problémy mezi námi (agresivita a fyzické útoky z mé strany). Měsíc před porodem jsme se sestěhovali do společné domácnosti a 7 týdnů po porodu se partner od nás odstěhoval a vztah jsme dlouho lepili na dálku - 2 domácnosti. Vídali jsme se o víkendech nebo si na víkend bral syna. Měla jsem poměrně vážné psychické problémy, deprese, byla jsem agresivní.. Tyto problémy jsem začala intenzivně řešit s druhým těhotenstvím, které v 7. týdnu zamlklo. Já jsem ale s prací na sobě nepřestala. Zbavila jsem se postupně depresí, začala jsem pravidelně praktikovat různá cvičení, abych si udržela lepší náladu, zklidnila mysl, pomohla mi kineziologie aj. Partnerovi veškerá tato má práce na sobě samé začala vadit a vadí doteď. Vyčítá mi, že rodina je pro mě způsob pro práci na sobě, že dítě si beru jako rukojmí, že jsem rozvrátila rodinu svými konflikty, ale právě pro ty konflikty a problémy, které ve vztahu byly jsem začala všechno řešit. Vnímám, že nejsem ideální a stále se dá něco zlepšovat, ale na druhou stranu u sebe vidím, že jsem touto prací na sobě získala větší sebevědomí, chuť a radost do života, vše mě baví víc, mám motivaci a už si tolik neberu útoky partnera. Partner jakoukoli práci na sobě z jeho strany odmítá, problém vidí na mé straně. Děkuji moc případně za Vaši reflexi.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nejsem si jist, na co přesně mám reagovat. Pokud se vám podařilo dosáhnout takových změn, že se lépe cítíte i se zlepšilo vaše chování k okolí, považuji to za velký posun hodný ocenění. Není mi z toho co píšete zřejmé, co partner myslí, když říká, že berete dítě jako rukojmí. Také nevím, zda myslí, že jste rozvrátila rodinu konflikty v prvním těhotenství (na tom možná může být kus pravdy, byť mám pochopení pro to, že vaše situace tehdy byla dost obtížná), nebo zda má na mysli něco jiného. V partnerských a rodinných vztazích se mnohdy ukazuje, že zmírnění potíží člena, který měl výrazné problémy, vede ke změnám v celém systému. Není ho např. potřeba chránit, hlídat, podporovat, dostává se do rovnoprávnějšího postavení k ostatním a dokáže se ozvat co chce či nechce. To může vést k nestabilitě rodiny a vyvolat změny – někdy pozitivní (celkové zlepšení, rovnoprávnější postavení členů apod.), jindy to však může vyvolat i odpor ke změně a snahu o udržení dotyčného v zaběhaných vzorcích, nebo potíže u dalších členů. Co myslíte, může něco z toho odpovídat situaci v které se nacházíte? Někdy nastávají i situace, že jeden z páru se prací na sobě (či svých problémech) změní na tolik, že vztah přestane být uspokojující či funkční, tím spíše pokud druhý jakoukoli změnu u sebe odmítá. V takových případech může být ke zvážení rozchod. Pokud byste se rozhodla pro vyhledání odborné pomoci, můžete si svůj pohled ujasnit v individuální psychoterapii. Pokud by k tomu byl ochotný partner, můžete spolu navštívit i párovou psychoterapii či manželskou poradnu. Přeji, ať se vám podaří pozitivní změny udržet a vést spokojený partnerský život.


Zpět na seznam