Péče o partnera s BAP
Dobrý den, manžel (60) je 3 roky nemocný. Původně diagnostikovaná hluboká deprese a úzkostná porucha se po určité epizodě přehoupla do BAP. Léčí se, má 1. stupeň ID. Nejvýraznějším projevem onemocnění je velká únava, špatné soustředění a nedostatek energie k jakékoli činnosti.
Upravili jsme chod domácnosti i firmy (ve které pracujeme oba) tak, aby mohl pracovat, jak mu síly stačí. Samozřejmě však velký díl práce leží na mně. Cítím, že přes všechna opatření nezvládám dostatečně ani domácnost, ani svou práci. Navíc mě partner, ležící na gauči a zírající do prázdna, značně demotivuje.
Rozumím jeho nemoci, ale po 3 letech je pro mě stále těžší se ubezpečovat, že jeho chování má příčinu právě v ní. Pocitově mám dojem, že táhnu do kopce káru vrchovatě plnou, na které on sedí a komanduje mě. Nejraději bych to celé zvrhla do příkopu a utíkala. Doufala jsem, že se stav časem zlepší. Tedy, on se samozřejmě zlepšil. V nejhorších obdobích nejedl, nespal, nemyl se a neopustil ložnici. Teď jakž takž funguje i 6 hodin denně, ale k dalšímu zlepšení už nedochází a já nevím, jak se vyrovnat s nemocí, která nemá naději na pozitivní vývoj.
Nevím teď, jak dál. Mám se poradit s jeho lékařem? Mám hledat pomoc pro sebe u psychologa? Jak to zařídit, abych mohla trošku žít a necítila vinu za to, že partnera v jeho nemoci, firmu a domácnost zanedbávám?
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, mám pochopení pro to, že jste ze situace vysílená a neuspokojuje vás péče o manžela, domácnost a firmu jako výhradní životní náplň.
Vyjádření vašich pocitů je trefné a souhlasím nápady, které jako řešení navrhujete. Konzultace s manželový psychiatrem může přispět k hledání způsobů, jak stav dále zlepšit (např. úprava medikace, vhodný psychoterapeutický program, aktivizační program). Na místě je zcela jistě i podpora pro vás - jak v podobě činností a sociálních kontaktů, které pro vás budou úlevou a přínosem, tak v psychoterapeutické podpoře (indiviuální nebo skupinová psychoterapie).
To že si dovolíte žít i vlastní život, může být ve výsledku přínosem i pro manžela, firmu či domácnost. Předpokládám že když budete spokojenější a odpočatější, budete tyto činnosti zvládat lépe či s větší chutí.
Držím vám palce a přeji ať se vám tyto změny podaří.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vaše situace, kdy pečujete o nemocného manžela a zároveň na Vás leží chod firmy i domácnosti, je v každém případě nesmírně náročná. Ten obraz, kdy své pocity připodobňujete člověku tlačícímu plnou káru do kopce, je velmi trefný. A přijde mi velmi zdravé, že svou frustraci dokážete pojmenovat a bez přehnaných výčitek vyjádřit. Na potřeby lidí, kteří pečují o své blízké, se totiž často zapomíná. Veškerá péče, pozornost a ohledy bývají věnovány nemocnému a přitom pečující osoba je potřebuje stejně tak. Je asi mnoho věcí, které teď nemůžete ovlivnit nebo změnit. Něco však snad přeci jen ano. A myslím, že i sama dobře cítíte, jaké jsou možnosti. Napadá mne to samé, co píšete v samotném závěru dotazu. Najít si nějaký čas pro sebe. Mít se komu vypovídat - ať už někomu z okruhu přátel, nebo psychologovi. Mít kde vyjádřit svůj hněv. Slevit ze svých nároků na sebe. Dát přednost pouze opravdu nutným věcem. A pro dobro manžela jej motivovat k tomu, aby alespoň část povinností zkusil vzít znovu na sebe. Je to totiž i pro něj ta nejlepší cesta z zotavení. Držím vám oběma palce a přeji jen vše dobré.
Zpět na seznam