Pomoc
Dobrý den,chtěla bych poradit ohledně mého přítele.Má problémy, ale bojí se je řešit.Se mnou to skoro neřeší,ale něco vím,a proto se obracím na Vás.Příteli je 21 let a má bohaté rodiče.Ti na něj nikdy neměli čas a on se musel starat o sebe a o 7 let mladšího bratra.Přítel se stará o svého bráchu a je jediný,koho bratr poslouchá,řeší chod domácnosti atd.Před rokem přítel nastoupil na VŠ a začal pracovat.Zhruba před půl rokem se opil.V jednu chvíli vybuchl a začal na mě řvát a mlátit okolo sebe,v tu chvíli sem věděla,že to není v pohodě.Další den dělal,že se nic nestalo a vůbec o tom nemluvil.Od té doby se tyto stavy vracejí a jsou častější.Někdy má stav,že je necitelný a to u něj není normální,protože je jinak hodný a milý.Jednou mi řekl,že nerad řeší své problémy,ale vždycky rád pomůže ostatním.Všechny jeho výbuchy emocí se děly jen přede mnou,ale minulý týden se to stalo před přáteli.Přítel hodně pil.Najednou vzal mobil a začal s ním mlátit o stůl.Tak jsem mu ho vzala a tím to začalo.Začal kopat do židle a potom opustil dům.Kámoš za ním šel a snažil se to s ním vyřešit.Po několika dnech jsem zjistila,že přeskočil bránu a nevěděl,jak se tam dostal.Den po výbuchu opět dělal,že se nic nestalo.Vím,že se za to stydí.Když má takové stavy,tak se bojím,že mě praští,on říká,že by to nikdy neudělal.Nevím,jak se k tomu postavit,snažím se to s ním řešit,ale on nechce.Myslím,že má tyto stavy kvůli tomu,jaké má problémy s rodinou.Proto se na Vás obracím.
Děkuji moc za odpověď
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
vysvětlení výbuchů jako důsledku nepřiměřeného stresu se mi zdá pravděpodobné. Kromě stresorů (tlaků) o kterých píšete, mohou svou roli hrát i další faktory - např. struktura osobnosti a vnitřní konflikty (např. snaha vyhovět mnoha různým nárokům, vnějším i vlastním, které nejdou skloubit nebo kterých je nezvladatelné množství). V okamžiku kdy je snížena schopnost sebekontroly, například vlivem alkoholu, může pak jako důsledek těchto vnitřních tlaků docházet i k agresivnímu chování.
Za vhodné řešení považuji psychoterapii - ta může být způsobem, jak se v této oblasti lépe zorientovat, hledat bezpečnější způsoby pro uvolnění napětí i hledat způsoby jak se s těmito nároky vypořádat. Psychoterapie může, a často i bývá, též být zdrojem podpory a ventilem pro snížení napětí.
Z vaší strany je na místě, kromě podpory kterou se mu snažíte být, myslet i na vlastní bezpečí a komfort - fyzický i psychický. Nevidím důvod, proč byste měla být agresivním výbuchům přítomná, pokud nechcete. Přišlo by mi pochopitelné, kdybyste odmítla s přítelem být když pije, pokud k těmto situacím dochází po alkoholu opakovaně. Navíc by to byla i jasná zpráva, že to vnímáte jako závažné a ohrožující.
K vaší obavě z fyzického napadení: nepochybuji o tom, že v okamžicích, kdy je schopen sebekontroly by to neudělal a že to udělat nechce. Nicméně v situacích, kdy je člověk v silném afektu, navíc ještě pod vlivem alkoholu (či jiných látek), nelze zkratovité jednání včetně agrese vyloučit. Zvláště rizikové jsou situace, kdy se dotyčný cítí ohrožen nebo omezován. Typickou rizikovou situací je bránění v odchodu, které mnohdy (v "lepším" případě) skončí strkáním či fackou. Dotyčný často odchází právě kvůli tomu, aby se agresivnímu výbuchu vyhnul či přerušil pro něj již neúnosný konflikt. Doporučoval bych tedy konfrontaci s člověkem v afektu velmi zvážit a přistoupit k ní jen v obzvlášť odůvodněných případech.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z vašeho popisu se zdá, že na vašeho přítele bylo dlouhodobě navaleno mnoho povinností mnohem dřív, než na ně mohl být zralý, a s nástupem do práce a na VŠ jich muselo ještě přibýt. Není divu, že po dlouhodobém přetěžování může být jeho psychická odolnost hodně vyčerpána a důsledkem toho mohou být tyto výbuchy, aj. Jako jeho velmi blízká osoba to na jedné straně můžete chápat, na druhé straně bych si na vašem místě zároveň snažila dobře hlídat svoji vlastní důstojnost, bezpečí a hranice toho, co ve svém životě chci a co už ne. Jeho problémy se určitě řešit dají, podle vlastní zkušenosti ale odhaduji, že snáze by to šlo s pomocí odborníka, v první řadě psychoterapeuta. V rozhovorech s ním by váš přítel mohl postupně začít rozumět svým náladám, jejich příčinám a do budoucnosti svůj život nastavit méně stresujícím způsobem. Ale aby to fungovalo, musí chtít on sám. Dokud sám o takovou pomoc nestojí a necítí její potřebu, nemusíte se za její nabízení dočkat nějakého ocenění. Pro mě osobně byla psychoterapie ta nejlepší zkušenost, prostor, kde mi někdo naslouchal a přijímal mě se všemi mými chybami a omyly a pomohl mi je prohlídnout a překonat. Moc bych takovou zkušenost přála každému, kdo se ocitne v těžkostech. Držím vám palce.
Zpět na seznam