Poporodní deprese

Dobrý den, narození dítěte je velká změna a zatěž (tělesná a biologická, psychická, sociální) i v okamžiku, kdy je početí plánované a chtěné a oba rodiče jsou ve svých životech i vztahu zaběhlí a stabilní. (Podrobněji o tom píši např. u otázek z 13.8. a 30.8.) Pokud si z útržků co píšete správně rekonstruuji váš příběh, tak je ještě mnohem složitější. Otěhotněla jste neplánovaně v průběhu středoškolského studia a změnilo vám to celý způsob života i postavu. Máte představu, jak byste se k dceři měla chovat a co prožívat (možná si to i trochu přejete), ale nejde vám to. V této situaci se cítíte nešťastná a zoufalá, asi byste z toho nejraději utekla. Abych pravdu řekl, nevyvolává to ve mě chuť vám nafackovat - jak se domníváte, ale spíše smutek, že to máte obě tak těžké. Co přesně by mohlo pomoc ke zlepšení je těžké odhadnout, na základě toho mála co vím. Domnívám se že by vám prospěla všestranná pomoc a podpora od okolí - jak praktická (pohlídání, nákup, praní, finance apod.) tak emocionální (možnost sdílet s druhými a být přajata i s tím jak špatně se cítíte, sdílení i obtížných momentů v péči o dítě, rada a podpora tam kde jste si nejistá, zažívat s dalšími lidmi příjemné chvíle..) . Myslím, že by vám pomohlo, kdybyste alespoň v nějaké míře měla možnost pokračovat ve věcech, které jste si přála či dělala před otěhotněním - vidět se s kamarády, věnovat se zájmům, dodělat si školu atd. Je dobré vědět, že za podpory okolí může s věkem dítěte těchto momentů přibývat. A že řada věcí bude za pár měsíců a let úplně jinak (včetně vašeho těla). Zajít k psychologovi či do poradny pro rodinu a mezilidské vztahy je určitě dobrý nápad. Je dost pravděpodobné, že příležitost otevřeně mluvit o vašich prožitcích by vám ulevila, a že by se vám postupně dařilo hledat způsoby jak situaci zlepšit a vytvářet si k dítěti vztah. Nelze vyloučit že další oporou by mohly být i psychiatrické léky, nicméně začal bych výše uvedeným. Moc bych vám přál abyste se cítila lépe a abyste si k sobě s dcerou našly cestu.

Dobry den, nejste v lehke situaci a napsala jste relativne malo o tom, jake vsechny tezkosti vam porod dcery prinesl. Jedna vase cast rozumove vi, jaka byste mela byt matka, ale druha vase cast jako by mela sama tolik svych problemu, ze ji na materstvi uz proste nezbyva energie a kapacita. Mate pravdu, ze je asi na miste vyhledat pomoc, protoze sama jste se snazila veci zmenit uz relativne dlouho a je to proste nad vase momentalni sily. Myslim, ze to nejlepsi, co muzete udelat sama pro sebe, ale i pro vasi dceru, je obratit se co nejdrive na nejakou rodinnou poradnu, kde by vam psychoterapeut pomohl rozmotat cele klubko pocitu a problemu, ktere se nejspis za tim vsim skryvaji. Rodinne poradny byvaji casto bezplatne, pripadne zkuste kontaktovat nejake krizove centrum nebo jinou organizaci zamerenou na materstvi. Nejste sama, kdo ma podobne problemy a s pomoci a odbornym vedenim je urcite nejak zvladnete, aby vam vsem bylo lepe. Moc vam drzim palce.