Dobrý den, dnes jsem si u své psychoterapeutky byla pro své osobnostní testy. Ve výsledků stálo ,ze jsem extrémně citlivá .
S paní doktorkou máme domluvené sezení na kterých mi bude pomahat abych se z tezkymi situacemi ze zivota lépe vyrovnala. Paní doktorka mi ale nepovedela jak se se mi bude snažit pomoc. Na co se mám připravit ? Na hodně osobní otázky ? Jak probiha takova lecba a jak dlouho asi trva u cloveka ktery je Extremne citlivý Jsem z toho hodně nervózní . Děkuji za odpověď
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, jak přesně bude vaše léčba probíhat a vypadat nemohu vědět. To záleží jednak na psychoterapeutickém přístupu (směru), který vaše terapeutka používá, dále pak na konkrétním problému a osobnosti klienta, v neposlední řadě má pak každý psychoterapeut svůj osobitý styl a postupy.
Zkušenost s procesem psychoterapie je slovy obtížně přenositelná, myslím že nejvhodnější pro vás bude to "jednoduše vyzkoušet". Napětí z nezámého a obavy z otevírání se nejsou v této situaci neobvyklou reakcí - tím spíše, když píšete že jste velmi citlivá. I o těchto prožitcích a obavách je vhodné v terapii mluvit, což může zároveň být praktická zkušenost a trénink, jak s tím nakládat.
Přeji hodně zdaru.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, s psychoterapií mám tu nejlepší zkušenost, hodně mi pomohla. S terapeutem je to jako se vztahem – mělo by to sednout, ne každý je vhodný pro každého. Tato základní podmínka – předběžná důvěra a sympatie – je u vás asi splněna, když už jste proces zahájily. Moje terapie probíhala tak, že jsme se postupně dostávaly od věcí, které mi byly docela jasné, k věcem, které jsem si na sobě třeba ani neuvědomovala nebo je viděla zkresleně. Mohla jsem si ujasňovat svoje názory, někdy si dělat jiné, někdy si ponechat ty původní a vědět, že to tak chci. Mohla jsem zjistit, že si někde vlastně škodím sama, jindy jsem zase dostala podporu a ujištění, že mi škodí někdo jiný a že se můžu a mám bránit a jak. Někdy byla sezení docela bolestná, ale vždy jsem u toho cítila, že je v tom někdo se mnou, že se můžu někomu v bezpečí svěřit a taky se třeba i pořádně vybrečet a cítit při tom podporu. Bylo období, kdy jsem doslova počítala dny do dalšího sezení. Dá se říct, že kromě terapie člověka nikdy někdo neposlouchá, aniž by pak sám nechtěl mluvit o sobě, nedává vám takové přijetí, že můžete říct cokoli a nesnaží se vás tolik podpořit. To je aspoň moje zkušenost a moc vám přeji, abyste měla podobně dobrou. Příliš důvěrných otázek se nebojte - a kdyby vám přece některá vadila, máte vždy právo říct, že o tom zrovna nechcete mluvit. Na délku terapie se neváhejte zeptat, ale počítejte s tím, že se to předem asi nedá přesně odhadnout. Často se domluví nějaký počet sezení s tím, že pak uvidíte, jestli chcete pokračovat. Tak hodně štěstí.